Deset dní, které otřásly světem

Velmi působivě a moderně natočený film, ale občas jsou v něm dost nepřehledné momenty, což je dáno absencí zvuku. Prostě se mi vícekrát stalo, že jsem se fakt neorientoval. I přes své moderní zpracování mě nudil a nějak mě nedokázal zaujmout. A také - jedná se o oslavu komunismu.. Proč si někteří lidé myslí, že to můžu nezohlednit? Musím. Stejně tak Zrození národa - můžeme při jeho hodnocení "zapomenout", že se jedná o dílo velebící Ku-Klux-Klan? Samozřejmě že ne! (09.05.2009)

(1001) Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu. (28.10.2010)

Síla filmu je pro propagandu neskutečná, o čemž se přesvědčili Rusové a ještě o něco později a ve větší míře Němci. "Deset dní, které otřásly světem" jsou propagačním filmem, filmem na zakázku Leninových nástupců. Přesto ale nelze nikdy Ejzenštejnovi upřít, že v tomto filmu ukázal, jak moc je schopen využívat nástroje filmu, ať už je to kamera nebo střih, ale také specifické scény a obrazy a jejich prolínání, čímž se filmu dává ještě větší hloubka. Tohle se nedaří ani moderním filmařům. (09.07.2014)

Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. (12.03.2013)

Tohle se snad nedá nazvat jinak než působivou filmovou symfonií, v níž jsou obraz a hudba v dokonalém souladu a jejíž hlavní postavou je revoluce. Pánové Ejzenštejn s Alexandrovem vytvořili na zakázku doopravdy neobyčejnou rekonstrukci říjnových událostí ve stylu hraného dokumentu, kde je mnohé řečeno pouze výrazy ve tvářích neherců, z nichž doslova prýští emoce, a kde strhující amtosféru tvoří často jen naprosto úžasná kompozice a nadmíru vynalézavá kamera. Samo zachycení oněch událostí, s ohledem na dobovou situaci a vývoj prakticky nevyhnutelných, je učiněno se značnou dávkou oslavnosti boje mas za jejich ideály, přičemž ani v novém tisíciletí neztrácí takřka nic ze své oslnivosti. 100 % (02.05.2014)