Cartouche

Bože, nechápu, proč každý tak vychvaluje Marilyn Monroe. Z téměř stejné generace Claudia Cardinale je / byla milionkrát hezčí baba. Možná byla tenkrát jiná doba, ale z dnešního pohledu mi Claudia přijde jako bohyně a Marilyn jako průměrná ničím extra zajímavá dívčina. Co se týče filmu, tak když se odprostíte od té božské Claudie, zůstane vám i tak naprosto dokonalá zábava. Belmondo je fantastický, některé jeho hlášky jsou kultovní. Bylo to poprvé, kdy zkusil komedii a hned je poznat, že tento žánr mu je ušit na míru. Protože i přes nesporné dramatické kvality, jeho neznámější, nejslavnější a nejúspěšnější filmy jsou právě komedie. (05.11.2013)

Šarmom rovnaký, hoci ľahkosťou nie tak odsýpajúci kolega Fanfána Tulipána je dozaista lahôdkou pre pamätníkov a dokáže ponúknuť kultivovanú zábavu i terajším divákom. Hlavne teda spôsobom búrania konvenčných stereotypov šľachtičného dvora, kde vždy naše postavy preklenú z uviaznutia dákymi pekelnými hláškami a istým nadhľadom vzhľadom k tézovitým spoločenským pomerom. A samozrejme v hraniciach žánru i želaným eskapizmom. Lenže potom tu ostáva otázka mýtov a autentickosti, kde si už nie som tak istý adresnosťou týchto úletov a pri neumeleckých ambíciách aj akousi odovzdanou, neprelúštiteľnou, hodenou palicou ničoty. Cartouche nie je kultom, svojrázne známou historickou osobou navôkol širšieho spektra európskych končín a mierne kŕčovito beriem do úvahy aj spôsob jeho neoriginality prednesu. Cardinale v role Venuši prekvapivo neidylická. (09.01.2017)

Cože? Tohle už dnes nikoho neoslovuje? Všude slyším jenom slovíčka "nostalgie" a "dětství". No u mě je to stále jedna z nejúžasnějších Belmondovek. Historické dobrodružáky s přídechem romantiky (nebo to je naopak?) jednoduše můžu. Tady je k tomu opět neodolatelný Belmondo. Šarmantní zlí muži mají k mému srdci vždycky ten správný klíč. Tohle je u mě nesmrtelný film s fantastickým hudebním podkresem. (20.03.2007)

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

Tenhle film je francouzská klasika. Svým způsobem připomíná Robina Hooda. Láska, Belmondo novým vládcem podsvětí olupující boháče a šlechtice, uplácející všechny, aby ho nechytnuli vojáci, zrada vůči němu, mocichtivost a další. Láska jeho milé, která položí svůj život za jeho. Cartouche se hodí na nedělní odpoledne, abyste si u něho odpočinuli. (15.04.2005)