Kořist

Úvod je jak od Melvilla; zarytě mlčenlivé, táhlé, chlapské, do detailů zevrubně analytické provedení loupeže... No prostě žánrovka jedna báseň. A pak to jde do háje, protože to sice zůstane vážným krimi thrillerem, ale zároveň to Belmonda stylizuje do komediální "eskapádové" polohy. A to nefunguje ani trochu. Rovněž nepomáhá, že v "belmondovkách" jsou ty jeho kaskadérské velekousky až na výjimky potvrzující pravidlo spíše třešničkou na dortu, která korunuje již tak dobrý filmový a dějový základ. Kořist je ta výjimka potvrzující pravidlo. Zde je vše podřízeno tomu, aby co pár minut mohla začít další desetiminutová kaskadérská scéna. Což dobře není. Všechny jsou sice samy o sobě působivé; jen měly být v lepším filmu. (12.01.2014)

Tady je filmový styl Jean-Pierre Melvilla kopírován tak okatě, že si to zaslouží nějakou tu kritiku. A ta přichází. Melvillovské dlouhé sekvence jsou tady předlouhé, nudné a nadbytečné. Částečně to platí i pro jinak dobře udělané akční scény. Když dva dělají totéž, není to totéž. Navíc Morriconeho hudba jakoby patřila do jiného filmu. Režijně nevyvážené, něco zrežírováno bravurně, ale jako celek to nějak nemá ten správný říz, který se dá očekávat od filmu s Belmondem. (31.08.2019)

Režisér Henri Verneuil byl vždy plný skvělých nápadů. V případě Kořisti se ale překonal. Úvodní dvacetiminutová, téměř bezeslovná loupež, následující autohonička vyrovnávající se Bullitovu případu, Belmondovův útěk hromadnou dopravou...Ostatně Belmondo...I s jeho pověstí bych pomalu nevěřil, že ty kaskadérské kousky dělá on sám, ale v detailním záběru je zřetelně vidět, že právě on se například valí ze srázu před valícími se kameny. A ta věc s tím blbečkem, o které píše pshimi, se mi taky líbila, stejně jako dotyčná slečna. A málem bych zapomněl, soundtrack má na starosti Ennio Morricone. (26.07.2008)

Reziser Henri Verneuil /100 000 dolaru na Slunci, Sicilsky Klan/ natocil vyborny krymy akcny fryler s Jean Paul Belmondom /Polovicni sance, 100 000 doalru na slunci/ a Omarom Sharifom /Lawrence z Artabie/ v hlavnych ulohach. uvod filmu je ponaty na sposob isteho jean-Pierre Melvilla /bezdialogova lupez diamantov/, ale potom sa uz rozbehol cirociry masaker. Film ma vyborne tempo, dialogy, skvelu autonahanacku, nuda nehrozi ani v strede, tempo je miestami az strhujuce, miestami zase zvolni. Zaver je spravne masakrozny, skoda, ze u nas je La Casse 1971 dost neznamym filmom : 89 % (21.06.2016)

Henri Verneuil si opět potvrzuje status velkého režijního machra a specialisty na velké pohlcující bijáky, které z valné části nestárnou, pořád baví svou svižností a fascinují svým pojetím i v digitální éře. Některé Verneuilovy žánrovky možná zpětně neoplývají přílišnou originalitou námětů, v případě Kořisti jde o dějově vesměs tuctovou loupežní gangsterku s bojem mezi policistou a lupiči o ukradené klenoty, jakou lze vidět i mnohokrát jinde v různých obměnách (našinec se jí dočkal již 4 roky před tím i v domácí Hře bez pravidel), jenomže to autentické zpracování akčních scén minimálně na evropské půdě nenalézá konkurenci! Minimalisticky provedenou loupež s náročným luštěním kódu a otevíráním trezoru vystřídá záhy závratně dechberoucí, stejně dlouhá automobilová honička v plném provozu a najednou je tři čtvrtě hodiny z filmu pryč, aniž bychom si možná stačili pořádně vydechnout a uvědomit mezi tím to rychlé plynutí času... a podobně strhujících scén je zde víc. Psychologie sice zůstává na bodě mrazu a vůbec postavy jsou tu až šablonovitě plakátové, což je asi jediný aspekt, ve kterém Verneuil v rámci žánru pokulhává za svým největším americkým konkurentem Johnem Frankenheimerem, ale vzhledem k jiným přednostem filmu mi to během sledování nevadilo. Herecké spojení Sharifa s Belmondem v souboji plném drsné akce i rafinovaných taktik fungovalo skvěle, Hossein za nimi trochu zaostává, ale neztratí se. Vzájemný střet v místnosti plné terčů nemá tolik akční nádech oproti jiným scénám, přesto dokáže upoutat stejným dílem a díky Sharifovu padouchovi má také úžasný nadhled. Najdou se i pasáže (zejména Belmondo se svou holkou – byť se později ukázalo, že má to i hlbší význam), které vysoce nasazenou laťku tempa a napětí na chvilku občas zabrzdí. Ale jinak to byl určitě skvělým zážitek a Verneuil, jehož tvorbu jsem tímhle oprášil po dost dlouhé době, mě opět nezklamal. [85%] (12.05.2022)