Tělo mého nepřítele

Časová sekaná. Filmom sa všakovak nelineárne preplieta hrdinove detstvo, dospelosť, podnikanie, pobyt v base a návrat z väzenia. Do toho zopár trefných úvah o premenách hlavných ulíc miest na výkladné skrine zbytočností, čo sú neustále v zľave, o zbytočnosti textilu ponúkaného v rafinovaných variáciách a ničomnosti šéfov korporácií. Tých, čo držia pod palcom podnikanie aj politiku. Je to taký klasický sedemdesiatkový thriller o boji nespravodlivo odsúdeného proti spoločnosti ovládanou mamonármi za pomoci zradcov, sado-maso starostov a predajných priateľov. Pozvoľné tempo príbehu zachytáva prostredníctvom návštev starých priateľov dobovú francúzsku spoločnosť. Hodnotenie znižuje preukrutne dlhá striptízová scéna v bare. Paradoxne práve pri nej som si všimol jednu paralelu. Vážne tváre divákov vyzliekacej estrády sa neuveriteľne podobajú ultravážnym xichtom "baviacieho sa" obecenstva zábavných pop estrád počas normalizácie, ako ich poznáme z reprízovaných záznamov. Choreografia a scéna je tiež porovnateľne hrozná. Zdá sa, že 70. a 80. roky neboli víťazstvom boľševickej normalizácie v ČSSR, ale víťazstvom brutálne plytkého konzumizmu a úbohej pop zábavy všade vo svete. Víťazstvom nad utópiami 60. rokov, vrcholiacich v rokoch 1968-1969. Vlna francúzsko-talianskych filmov, účtujúcich so zhnitým systémom bola reakciou na zdanlivé víťazstvo síl veľkokapitálu, mafiánskej politiky a korupčno-mamonárskych praktík vo všetkých úrovniach spoločnosti. 70%. (28.07.2014)

Hrozně dobře a příjemně seskládaná osa tří (anebo i více) časových rovin. Často se u filmů ztrácím, když se děj složitě vrací zpět a čas je nepřehledný. Tady jsou posuny nazpátek velmi přirozené, a JPB velmi klidný. Příjemný dabing a moc pěkné dámy. Na konci to hezky zpomalilo a mlasklo :-) Fotbaloví komentátoři České televize a jejich rádiový přenos. (03.10.2015)

Nahlédl jsem do nedělního repertoáru prvního kanálu české televize, čímž jsem dal přednost Občanskému průkazu dnes zemřelého Petra Šabacha. Šarmantní Belmondo a šarmantní děvy, příjemné konverzace, ale také nepříjemní měsští oligarchové se svými přepychovými interiéry. A tento Belmondo (François Leclercq), chce sice s vlky býti, ale nechce s nimi výti. Tak se dostává do situace, která ho stojí stojí sedm let života ve vězení, přičemž ve většině případů je nevyjící vlk nejen oddělen od smečky, ale je jí rozthán na kusy. A tak se vlk vrací a bývalé soukmenovce (ty nejzatvrzelejší) zakousne. (17.09.2017)

Poněkud nesrozumitelné, tím teď nemyslím retrografické střídání odvíjejícího se děje, ale mám na mysli náznaky a dialogy hereckých postav, které jsou divákovi nepochopitelné a ne vždy zcela jasné. Nikdy není na závadu zapojit i divákův rozum při sledování filmu (ba naopak), ale musí to být provedeno tak, aby se divák dovtípil a ne, aby byl zmaten. To je bohužel případ tohoto snímku. Ale konec dobrý, všechno dobré. Pomsta byla provedena s šarmem a galantností hodnou J. P. Belmonda a já tomuto snímku odpustil, že jsem chvílemi tápal a snažil se opět zachytit nějakého pevného bodu v ději filmu. (18.07.2009)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)