Tělo mého nepřítele

Jó, sedmdesátá léta, to byly časy, kdy nezklamal téměř žádný francouzský snímek, časy rozpustilých tónů akordeonu v titulcích, břitkých Belmondových poznámek, cezených mezi zuby a zakončených odzbrojujícím úsměvem, časy hvězd, zahalených do cigaretových obláčků, a hlavně, časy bílých baloňáků - stačil jeden záběr, aby bylo jasno, že se jedná o francouzský film, aniž bychom uměli identifikovat Venturu, Gabina či Delona, nejinak tomu i zde - pokud Jean-Paulův trenčkotový rozparek právě nevlaje na svém majiteli, tento si ho, elegantně přehozený přes paži, láskyplně tiskne k boku - škoda, že dnešní francouzští filmaři tolik dají na pochybnou módu z druhé strany Atlantiku, harmonika a vydrolený tabák gitanek v kapsách baloňáku jim slušel mnohem víc... (20.03.2010)

TEXTIL NÁS ŽIVÍ, TEXTILEM ŽIJEME, OD KOLÍBKY AŽ DO HROBU, TEXIL NA DOŽIVOTÍ. Není zase tak těžké se v těch dějových linkách vyznat, ale ten způsob vyprávění je i tak trochu  na houby. Táhne to hlavně Belmoňdák, který by byl fajn i v reklamě na polské hovězí maso. Jeho monology jsou alespoň celkem fajn stejně jako hudba. Tyhle dvě věci podporují takovou  občasnou zvlaštní atmosféra ztraceného velkoměsta, která taky není vůbec špatná. A závěrečné odhození novin z vlaku mělo taky grády. (07.03.2019)

Nielen na Belmonda dosť literárne pôsobiaca záležitosť. Film v ktorom JPB vychádza na začiatku z väzenia - po koľký krát už! - aby sa pomstil - po koľký krát už! (hoci nutno povedať, že tu kdesi ten trend iba začína) - ale v ktorom nie je jedinej akčnej scény ani kaskadérskeho kúsku (žeby rekonvalescencia po STRACHU NAD MESTOM ?) O zvádzaní žien to pravdaže neplatí... Väčšine to vadí, mne tu tá jeho poloha Rastignaca, ktorý všetkých povodil za nos a potom sa mu to vypomstilo a komplexnejší pohľad na premeny francúzskej spoločnosti v 70. rokoch vyhovoval. (08.05.2019)

Příběh, který žije pro svou závěrečnou minutou. Fakt nádherný jak se na konci rozezní hudba Francise Laie a všechno to fantasticky zaklapne, jak francouzské, jak dokonalé. K filmu mám prakticky jen dvě výhrady, první za kterou může a druhou za kterou nemůže. Tou první výhradou je určitá dějová nepřehlednost v první části filmu, kdy je poměrně obtížné rozeznat minulost a současnost, já se řídil podle Bebelových vlasů a ta druhá výhrada je k dabingu. Jiří Krampol je dabingové zlo, mudrcové píšící do novin a tvářící se jako veleznalci filmu sice Krampola jako Bebelova dabéra opěvují, ale já se tomu musím smát, protože Krampolovi chybí totální intonace hlasu, zatímco Belmondo hraje, Krampol suše předčítá text a vnímá ho jako básničku. Tuhle dabingovou vraždu jsem vydržel přesně 3min a 24sek. pak jsem změnil na original a zachrochtal blahem. Krampol možná může dabovat Belmondovi akčně drsný kriminálky typu Samotář, ale v žádným případě ne Paulovi dramatické role, které i od dabéra vyžaduji schopnost se s dabavoanou postavou identifikovat a vnímat jí v kontextu celého příběhu, ale chtít po Krampolovi víc než jen číst text a točit reklamu na A-ha je asi moc. (14.08.2013)

Divácky přístupná eklektická kombinace prvků, z nichž bych vyzdvihnul např. noirový vnitřní hlas a mnohokrát násobenou inspiraci kunderovsko-jirešovskou neláskou z životní křivdy (s ústředním citátem z W.Blakea). To vše v příběhu, šitém J.-Paulovi na tělo včetně aktuálně-dekadentní společenské stylizace, s pravověrně ♫ francouzskou hudbou, to vše i jako doklad toho, proč se české znění s omezeným pochopením tak obtížně do stylu vpravovalo. (27.07.2014)