Policajt nebo rošťák

"Časy jsou zlé, Kamile..." Tak zní slova Jeana-Paula Belmonda alias Antonia Ceruttiho alias divizního komisaře Borowitze. Policajt nebo rošťák je můj nejoblíbenější film s Belmondem, který si můžu pouštět pořád dokola a nikdy mě neomrzí. Georges Lautner byl výborný režisér. Není tu jediné hluché místo. Skvělý scénář s geniálními hláškami (Michel Audiard), akční scény, ikonická hudba Philippeho Sardeho a především mimořádné herecké výkony; úchvatná Marie Laforet a samozřejmě vždy dokonalí Michel Beaune, Michel Galabru či Charles Gérard. Legendárním záporákem zůstává Claude Brosset v roli "tlusťocha" Achilleho. Samotný Belmondo pak předvádí svůj dost možná nejlepší výkon. Policajt nebo rošťák si zaslouží to nejlepší hodnocení, protože je jak nestárnoucím klenotem francouzské kinematografie, tak hlavně proto, že je v něm všechno to, co se v dnešních filmech už jen tak nevidí. (15.10.2016)

Belmondo opět předvádí svoji kreaci poldy, který předpisy studuje jen proto, aby věděl, co porušit. V Dobrodruhovi se mi ta poloha dosti hnusila, v Lautnerově filmu (a to má stejné scénáristy) mi je podstatně sympatištější. Stačilo málo - místo pravačky, levačky a bouchačky neváhá vjíždět auťáky do domů, svlékat zločince do naha na veřejných místech, podpalovat bary, převléknout se do smokingu ve stanu, splachovat drogy a ohánět se přitom sarkastickými bonmoty snad ještě zručněji než zbraněmi. Nic nevyšetřuje a film se nám to ani nesnaří namluvit - prostě s uměleckým zápalem, nefalšovanou radostí a grácií originálně terorizuje mafiány z Nice. +++++ Když je třeba, Lautner dokáže i usadit rozvernou náladu filmu a přejít ke zlověstnější, byť ne vyloženě zlověstné poloze, když nechává na scénu vstoupit protivníky-inspektory Raye a Massarda. Pomůže si jazzem (skvěle vybraným), stop-záběry, úsporností pohybů inspektorů a zmizením či omezeném mluveného slova. Funguje mu to. Zvlášť v úvodní sekvenci s neony Printanie, v níž navíc užívá dělený obraz a krátké statické záběry na zavražděná tělaz různých úhlů, postupně se zaměřující na detaily rukou. Umí, když se snaží. +++++ Bohužel však přece jen chybí nosnější fabule, originalita obtěžování se postupem času zmenšuje a únos Borowitzovy-Belmondovy dcery je nejen očekávaný, působí jako monstr klišé a scénaristická bezradnost v jednom. Čímž nechci říct, že by dcera ve filmu vůbec být neměla :) Silné ***. (07.10.2014)

Policejní sbor v Nice začal být personálně příliš propojen s místními mafiánskými kruhy. Napravit situaci, a oddělit zrno od plev, přijíždí divizní komisař Borowitz, aby pod identitou provokujícího floutka Antonia Ceruttiho zanesl červíka pochybnosti do hráčů, kteří střílejí za obě strany. Pak už stačí jen spočítat mrtvoly. Není to standartní postup, který by se opíral o metodický pokyn nadřízených, ale Borowitz je pragmatik a teoretické plky analytiků s drzým šklebem ignoruje. (19.09.2009)

Skvost mezi staršími francouzskými krimikomediemi a zároveň moje nejoblíbenější belmondovka, už od dětství, viděl jsem ji za komoušů v kině i v televizi aspoň desetkrát. "Boty... Máš pěkný boty..." sípavě pronáší pán s obřím francouzákem, který v kině vždycky vyvolal vlnu smíchu, i když už to všichni nejmíň jednou viděli... Dneska už si "Flic ou voyou" navíc můžu pustit v původním znění, paráda, ale je to přeci jen chvíli trochu nezvyk, ten Krampolův hlas má už člověk zažraný pod kůží. A taky mi konečně docházejí souvislosti trochu složitého děje, hlavně na začátku filmu, tedy složitého pro dítě. Na Belmonda je radost se koukat, ty jeho pohyby, jeho mimika, jeho šarm, jeho prvotřídní kaskadérský kousek na lanovce... mám ho rád téměř homosexuelně. A miluju i tenhle film, kterému, jak vidím, nikdo z mých oblíbených nepochopitelně nedal plný počet, asi jsou už většinou mladšího data narození. Pro mě je to ovšem stoprocentní srdcovka. (07.09.2014)

Opět jsem se u staré, a (ne)dobré, francouzské krimi se sympatickým hrdinou v rošťácky neodolatelném Belmondově podání nebavil. Komedie tak nějak málo chytlavá, nesrozumitelnou formou podaná, a i obyčejně až nudně natočená. Kritizují se americké bezduché "akčňárny" a tohle mělo ducha?! Neobjevil jsem nic, než šarmantní humor a gesta Belmonda, který se nikdy nenechal zastupovat kaskadérem, ale zbytek mě neoslovil. Asi je moje filmové vnímání přece jen daleko za mořem a evropská tvorba mě nechává chladným. Raději propečený hamburger než šneky. 40% (26.04.2012)