Policajt nebo rošťák

Při vší úctě k delonkám belmondovky - tak si dovoluji lehce zlidovělým výraivem zlidšťovat základní typy moderního, dnes již klasického francouzského kriminálního filmu - ještě o hlavu přečnívají vysoký Delonův standard. Oproti poněkud strnulé "mušketýrské" póze Černého Tulipána vynikají Belmondovy postavy živelným rošťáctvím, jiskrným plebejstvím a naopak si v ničem nezadají s chladností věcně a přesně rozvažujícího a hloubajícího Delonova intelektu. I vztah k ženám - jakkoliv na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století stejně patriarchálně založený - je u Belmonda lidštější právě o ono božím rozpustilým rošťáctvím proteplené vnímání ženských půvabů. Ženské hrdinky v belmondovských detektivkách - nezřídka komediálně až veseloherně laděných - si nepřipadají ztísněné. Naopak dvorně dvořácká (gentlemanská) uctivost odlehčená belmondovskou veselostí a často i sebeironií vede k tomu, že si tyto ženské hrdinky v jasně patriarchálně vymezených vztazích připadají sučasně svobodné i volné a bezpečné, opěvované, naplněné. V středomořské Nice-Nizze se odehrávající POLICAJT nečiní z tohoto krásného pravidla výjimku - naopak patří k nejzdařilejším dílům pomyslného belmondovského žánru. Romantická tendence, založená na obligátním vítězství jasně vymezeného, takřka "bílého" dobra nad démonicky založeným téměř "černočerným" zlem (v režijním výkladu však pestrost a rozmanitost jihofrancouzského organizovaného zločinu rozhodně není potlačena, spíše lze mluvit o jejím plně realistickém postižení), nepůsobí v tomto případě strnule a nepřesvědčivě. Naopak - stává se účinným katalyzátorem veseloherních a komediálních prvků. Vedle Lautnerovy režie tu stejně spolupůsobí výborný Audiardův a Hermanův scénář právě tak jako až "očkovitá" (v detailech vynikající) kamera Henri Decaë, která účinně spoluprohlubuje zdánlivě zanedbatelný realistický rozměr této nadčasové, vtipem i humorným veselím přetékající francouzské komediální klasické detektivky. (08.04.2008)

Nejsem sice fanda Belmondových filmů a rozhodně jsem jich od něj neviděl ani čtvrtinu ale i tak si myslím, že tohle patří k tomu lepšímu co od něj můžete vidět. Legendární hlášky (časy jsou zlé Kamile), povedené kaskadérské kousky (i když jich mohlo být klidně více) a sem tam nějaká ta akční scéna nic víc stejně nikdo nečeká. Jen mi přišlo, že tempo ke konci filmu upadá. (25.02.2007)

Belmondo ve své snad nejrošťáčtější roli policejního komisaře, který v utajení jde po úplatných policajtech zapletených i do vražd. Jeho sympatická dcera Charlotte (mě tenkrát v mých patnácti více než jen sympatická ;-) mu zdatně sekundovala při vyšetřování, ale i při jeho záletech . „Ale když to uvážím, myslím že není úplně nutné říkat mamince o madam Edmonde Puqet-Rostand...“ A samozřejmě, jak už jsme u Belmondových filmů zvyklí, výborná hudba, která naprosto přesně dokresluje sice rošťáckou, ale přesto i napínavou atmosféru filmu . (30.12.2012)

Reziser georges Lautner /Smrt Darebaka, Profesional/ natocil vyborny film, v ktorom Belmondo potiera zlo /odborne sa to tu vola vysetrovanie vrazdy a pletky s mafiou/. Film ma doslova az skvele tempo, nenudi ani chvilu, najdu sa aj vybuchy a autonahanacka. Zanrovo ako komedia film dost nesedi, skor detektivka, a akcny krimi film, to jo : 95 % (10.03.2013)

Šarmantní Jean-Paul Belmondo přesně tak, jak ho mám rád - žoviální komisař, nonšalantní svůdník, výřečný a lehkomyslný rošťák, který pro ránu nejde daleko. Řekl bych, že právě v tomto filmu je to zřejmě jeho nejtypičtější role. Takže když se chci nechat příjemně a vkusně pobavit, mám naprosté jasno. (25.12.2007)