Ho!

Noviny dokáží vytvořit z řidiče auta gangstera nejvyšší sorty. Stačí jim jen jejich smyšlené příběhy a člověk se proti tomu nemůže bránit. Francois Holin ( neboli Ho ) je sice jen řidič u loupeží, ale pověst z novin se mu zalíbí. Bývalý závodník, který přišel o licenci byl poskokem pro gangstery a po medializaci v novinách si začne věřit. Miluje, když o něm píší a obdivuje sám sebe v záři reflektorů. Nic, ale netrvá věčně a nakonec zjistí, že média jsou jen hyeny, které se točí podle větru a nálady. Hudba se mi líbila a i když byla veselá v dramatických okamžicích, tak vypíchla tu absurdnost okamžiku. (09.10.2010)

Konečně si někdo všimnul, že tenhle šereda natočil i něco jiného, než těch šest filmů, co se v telce točí dokolečka jako základní sestava volejbalistek. Ho! rozhodně není špatným kouskem, ono taky kolik nepovedených filmů Frantíci v sedmdesátkách vyprdnuli, že? Jen zkrátka Jeanovi nebaštím charakter náčelníka kriminálního podsvětí. I když kdo ví, jestli to náhodou není důsledek toho ustavičného volejbalového kolovrátku...? P.S. Ztratil jsem poslední iluze o náboženství, protože považte sami, jistý pan_buh to všechno komentuje slovy "co je velký plus - je tam málo negrů." (13.04.2013)

Velice teskná gangsterka, kde mladík Francois Holin jezdí pro bandu zločinců a sám se, aniž by si uvědomoval, posunuje v profesním žebříčku a tudíž i hledáčku všech komisařství.....celou atmosféru neutěšené "Staré Francie" doplňuje geniální hudba od slavného Roubaixe.... Avšak musím se ohradit proti zdejšímu názvu filmu "Komedie"....ano, je to komedie, když o krimi/drama napíše někdo komedie....:-/) (19.07.2007)

Poněkud zvláštní vzorek z rodu vážných Belmondovek - ano, vážných - s žánrem komedie jsme tady podle mě naprosto vedle. Smát se tomu jak se hrdina potácí mezi dobrým a špatným se zkrátka nedá, a zápletka se díky nejednoznačnosti jeho postavy přelévá tu k jednomu, tu k druhému boku nijak zvlášť stabilní bárky. Nejvydařenejší složkou filmu je jednoznačně hudba Francoise de Roubaixe, která se vám uchová ve vzpomínkách podstatně déle než vše ostatní. 50% (26.04.2008)

Typická Giovaniho práce dostala Enricův všudypřítomný nostalgický podtón. Páně režisérův dvorní skladatel sice nenapsal svoji nejlepší hudbu, ale dokázal film hudebně propojit s americkou gangsterkou. Enricovy filmy byly vždy nostalgické, i ten Rumový bulvár ten stesk po starých dobrých časech obsahuje. Joanna Shimkus měla kusanec smutku v očích, možná proto ji Enrico tak rád obsazoval. A v roli smutného pána byl jako vždy velký herec malých rolí Paul Crauchet, zatím na pozici novináře, rok předtím dostal na ústa od Ventury v Dobrodruzích, pak byl smutný hrdina v Armádě stínů, až se dopracoval do role blázna v Motýlovi na rameni. (07.04.2013)