Muž z Acapulca

Muž z Acapulca je filmom našich mám. Na mňa už nepôsobí takým odzbrojujúcim dojmom, aký museli vtedajší diváci, milovníci Belmonda, zažívať. Tí dnešní, ktorí na film náhodou natrafia, sa budú diviť, že metóda dej v deji, sen vo sne, fikcia v realite a realita vo fikcii nie je vynálezom dnešných postmodernistických režisérov, ale že je to metóda, prostredníctvom ktorej dokázali pred štyridsiatimi rokmi točiť Francúzi paródie. Tempo mi nepripadalo vzhľadom na akčný žáner nijako závratné, zápletka v Acapulcu mohla byť vyriešená k väčšej diváckej spokojnosti, ale Belmondo je sympaťák a Jacqueline krásna, takže sa stále jedná o klasiku, ktorú si treba občas pripomínať a upozorňovať na ňu aj mladšie generácie. (01.02.2013)

„To je ono. Vraz tam sex. Brutalitu! Násilie!“ Vždy, keď ide MUŽ Z ACAPULCA v televízii, rád si ho znova pozriem. A to nepatrí Belmondo k mojim obľúbeným hercom a pred francúzskou uprednostňujem americkú kinematografiu. Skvelá, ostrá a zábavne bláznivá jazda, parádne vykresľujúca kontrast medzi šťúplo zakríknutým spisovateľom akčných brakových paperbackov a dokonalým špiónom, ktorý neminie a ktorého posteľ nikdy nie je prázdne. (19.01.2008)

Do tejto snímky som vstupovala s miernou neistotou, ale už po niekoľkých minútach som bola na perfektného Belmonda neuveriteľne nažhavená :) Dva odlišné pohľady, jeden hrozivý, druhý absurdný, dve odlišne vykonštruované situácie, jedna sarkastická, druhá vážna. Občas to skĺzalo do krvavých nechutností, občas do miernej nudy, ale inak si to drží čistý nadpriemer, aj vďaka parodujúcemu Belmondovi. 70% (04.03.2010)

Okouzlující a geniálně propracovaná parodie a pocta bondovkám a veškeré brakové tvorbě. Fantastické je především ono prolínání dvou maximálně kontrastních světů - přehnaně stylizované a kýčovité (prosluněné) fikce s šedivou a nudnou (deštivou) realitou. Belmondo je unikátně charismatický démon, jenž dokonale zvládá obě polohy své (dvoj)role. Jeden z vrcholů francouzské komedie a zcela po právu klasika světové kinematografie. 90 - 100 % (14.07.2012)

Superhrdina ze šestákových románů se zmůže na všechno a neporazí ho ani parta ostře ozbrojených mužů poté, co ho připoutali na řetěz. Jenomže zatímco neznečitelný Bob bojuje uprostřed rozpáleného exotického pobřeží, kousek nad stránkou popsaného papíru spisovatele Merlina probíhá pochmurný upršený den a pan Merlin si ho nezpříjemní ani skokem do svého auťáku, protože sám není žádný Bob Saint-Claire... Nápadité prolínání reality s fikcí (nebo-li dvou fikcí) má v sobě spoustu skvělých momentů, ale pokud bych měl jmenovat jedinou scénu (no dobrá... tedy tu druhou vedle samotného závěru :)), která mě totálně vzala, byla by to ta, kde Belmondo uprostřed bourky nastupuje se smutným procitnutím do auta a pak bezmocně dlouho hledí na déšť přes monotónně stírající stírače. Na první pohled zcela banální melancholická scéna, ale je v ní po předchozím (náladově zcela odlišném) dění beze slova řečeno a podtrženo vše, k čemu míří hlavní myšlenka filmu, v závěru pak působivě vrcholící v krásném výjevu s odhozením papírů z balkonu. Muž z Acapulca je film, u kterého jsem doslova řval smíchy, nesmírně jsem si užíval grandiózní Belmondův koncert za psacím strojem plný různých nálad, čím dál víc se bavil nad variacemi akčního příběhu v příběhu (kde se tyto nálady vždy vtipným způsobem promítají), ale zároveň mě u sledování nejednou dokázalo zamrazit. Snad také jistým procitáním, že jde jen o fikci... ve filmu, který pomalu ale jistě skončí a navrátí mě do oné reality stejně jako svérázného pisálka. Ovšem ani realita skutečně nemusí být (a není!) jenom smutná a Philippe de Broca to naštěstí ví a proto nám to přes několik vážnějších scén s Merlinem zakončí tak nádherně. :-) Ani bych si nepomyslel, že z filmu, který před třemi lety ve mě způsobil spíše rozčarování, zmatek a v některých scénách naplněných drsnou akcí a spoustou krve i menší šok, si s odstupem času odnesu takový cinefilní zážitek. Škoda jen, že tak skvostná komedie, jíž s ohledem na vše skvělé dokážu odpustit i několik lehce přehnaných scén, musí obsahovat i jednu scénu komickou zcela nechtěně a to přestřelku, v níž J. Lefebvre předvádí zřejmě nejtrapněji sehrané umírání všech dob. Ale tak co už, nic nemusí být dokonalé, ani film s nedokonalým superhrdinou. :o) [95%] (21.10.2021)