Manželé z roku II

Případy, v nichž se štastně spojí dynamičnost námětu, scénáře, režie i hereckých protagonistů, jsou vzácné. Podaří-li se to všechno promítnout do komediálního tvaru, do šťávy vtipných dialogů, překvapivých gagů, bláznivého děje i skvělých scénáristických nápadů, máme co do činění s pozoruhodným, mimořádným dílem. Fiktivní příběh Nicolase Philiberta, nedobrovolného exulanta s horkou krví, rychlou rukou a nevůlí uhýbat před brokátem, vybraným suknem a hedvábím soudobých copařů s pomyslnou modrou krví (byla doba paruk), který se vrací doprostřed revoluční smrště počínající diktatury jakobínů, je typický; na jeho místo bychom mohli plným právem dosadit např. Murata, Neye, Bernadotta nebo Foucheho; dynamika modelové křivky vichřičného života by se rozhodně nezpomalila. Spíš naopak. Jakoby mimochodem tu jsme konfrontováni s odvrácenými tvářemi obou bojujících stran; té royalistické i té republikové. Mlsných obhájců republiky, jimž "mrzký kov" už není tak cizí, ale doposud nestačili zbohatnout, i šlechticů, kteří víc než o bourbonských králích sní o obnovených vlastních majetcích. Scéna s biskupským prstenem - i první, která stojí život Philibertova girondistického spoluutečence, i druhá, v níž ji církev marně vymáhá po dočasném zaslíbeném Philibertovy choti, mluví za mnohé právě tak jako loď přeplněná americkým obilím při příjezdu a naopak po praksnutí nacpaná francouzským vínem, když se chystá k návratu přes Atlantický oceán. Je těžké říci, kdo z protagonistů je lepší, zda to více platí o Belmondově skvělé kreaci nebo spíše pro neméně divokou tehdy mladičkou Jobertovou. Svůj svébytný rozměr si zachovala hlavní kráska filmu Laura Antonelli, představitelka markýzy, sestra, jíž k bratrovi poutá nenaplněná incestní láska. Snad ještě šťavnatější je rozvodová scéna, do níž tak podstatně zasáhne vnitrorepublikánské vzbouření nejspíš v Nantes. Napoleonský epilog v žádném případě není zbržděním, ale naopak skutečným vystupňovaným finále tohoto zběsilého, více než půldruhahodinového sprintu dobou, která pro nás dodnes neztratila svůj jedinečný kolorit. Historie - i ta filmová - dokáže být zkrátka i vědeckou, i nevázaně rozvernou. Jak by ne, vždyť se vede ruku v ruce s pomyslným chorovodem opravdu velkých jmen. Včera, dnes i zítra. (20.09.2008)

Výsledky z ostatních webů: IMDb - 6,6/10 | Rotten Tomatoes - ? | FDb.cz - 77.1% | Opravdu podařená francouzská komedie se skvělou ústřední dvojící mezi kterou to nádherně jiskří, plná skvělých vtipů i hlášek, která nemá žádnou šanci nudit, zato pobaví královsky! Holt klasička. 75% (09.08.2020)

Myslím, že jde o můj osobní rekord. Tenhle film se snažím shlédnout uz přes 4 roky a dneska jsem ho viděl konečně až do konce! Málem jsem si z toho cvrknul! Po skončení jsem si musel dát panáka na oslavu úspěšně zavěšené mise. Byl to opravdu výkon. Film je totiž tak průměrně průměrný až je opravdu nezáživně těžce sledovatelný... (17.01.2014)

Historická komedie a Francouzi bylo vždy povedené spojení. Navíc, pokud samotná národní historie poskytuje tolik rozmanitých témat! A revoluční doba s rukou v ruce s napoleonskou se svým všeobecným chaosem, protichůdnými proudy a rozporuplnou extravagancí patří k těm nejvděčnějším a nejoblíbenějším námětům. Film má osvěžující spád, výstižné kulisy, hravě škádlivý nadhled, bohémské a noblesní rošťárny, nezastavitelný kolotoč dobrodružství, nenasytné mužské ruce a hřejivé náruče půvabných žen. Hlavní postavou je muž prostého původu s neutuchající vitalitou Nicolas Philibert (skvělý Jean-Paul Belmondo). Tento neposedný bonviván působí rozruch na každém kroku. Stále se žene vpřed, nezastaví ho žádná překážka, ani žádná zájmová skupina. Cílem je žlutý kočár, rozvod, sláva, lidové povstání, štěstěna a osudová žena. Se zdravě drzým sebevědomím se krajinou i městy valí jako velká voda, kterou nelze spoutat žádným řetězem, ani zamknout za nejdůmyslnějším zámkem. Uhání a bere si to, na co si činí přirozený nárok. Uchvacuje davy, rozpoutává uragán událostí. To vše jen, aby se dostal blíže ke svým vyvoleným ženským rtům. Hlavní ženskou postavou je Nicolasova manželka Charlotte Philibert (šarmantní Marlène Jobert), která se nechce dobrovolně vzdát svého výsostného postavení v očích urozených mužů. Kdo by ale nebyl okouzlen tím nespoutaným živlem Nicolasem? Důležitá je v příběhu šlechta. Nejurozenější je sexuální loudil a francouzský princ (zajímavý Michel Auclair). Tomu dodává sílu vidina roztažených nohou cílevědomé Charlotty. Výrazná je sourozenecká dvojice v čele roajalistů. Hrdá, paličatá a sebevědomá Pauline de Guérandes (elegantní Laura Antonelli) a její sebestředný a panovačný bratr markýz Henri de Guérandes (dobrý Sami Frey) se vzájemnou nenaplněnou láskou úpadku. Z dalších rolí: despotický a paranoidní zástupce lidu v čele městské rady (velmi dobrý Julien Guiomar), ctižádostivý obchodník s vínem, otec Charlotty a Nicolasův dobrácký pěstoun Gosselin (zajímavý Pierre Brasseur), všehoschopný a poslušný princův pohůnek Requiem (Mario David), předseda lidového shromáždění v rozpacích (Maurice Barrier), Nicolasův bohatý americký nastávající tchán (Billy Kearns), vykutálený Gosselinův účetní Lucas (Sim), či velitel lidové milice a upřímný Nicolasův kamarád Simon (Georges Beller). Je dobře, pokud se lidé dokáží s vtipným nadhledem ohlížet za vlastní rozporuplnou historii. Film má stále svojí vznešenou nonšalanci a stále rozdává optimistické povzbuzení a radost ze života. (21.09.2016)

Od Belmonda sme už videli aj väčšiu zábavu. Za mňa najmä Zviera a Veselá Veľká noc. Na tomto filme sa mi páčilo najmä zakomponovanie tých dobových reálií, rady na rozvody, zosmiešnenie idealizovania revolúcie, ako aj vtipné poukázanie na to, že tam, kde sa brali majetky jedným, bohatli druhí a tí vytvárali „novú“ šľachtu. Ale hlavným zámerom bolo človeka poriadne rozosmiať a podľa mňa sa to podarilo len priemerne, občasne. (16.05.2021)