Jack Ryan: V utajení

Na americký film nezvykle deziluzivní zkušenost. Koeppa a Zailliana jsem před novým Jackem Ryanem řadil mezi současnou scenáristickou špičku a Branagh pro mne byl velmi zdatný režisér inteligentních snímků. Jejich společný počin je ovšem ukázkou té nejhorší scenáristické i režijní fušeřiny. V hrubých obrysech scénář sice drží pohromadě (kruhová struktura vyprávění, obstojné propojení vztahové a pracovní linie, ekonomické využití rekvizit), ale jednotlivé scény odhalují zarážející lenost tvůrců při vymýšlení toho, kterak určitou postavu přimět udělat určitou věc. Počet podpůrných konstrukcí, jež před námi vinou nedomyšleně rozehraných situací a natvrdlého jednání hrdinů vyvstávají, exponenciálně roste a jedinou adekvátní reakcí na finálních dvacet minut, kdy všichni náhle projeví zázračnou jasnozřivost a schopnost být ve správný moment na správném místě, je jeden nepřetržitý facepalm. S výjimkou syrové hotelové rvačky, ještě udržující při životě naději, že by mohlo jít o slušný paranoidní thriller à la pozdní Hitchcock, je akčním scénám vlastní tuctovost a nepřehlednost. Přesunout pozornost od režie a scénáře k hercům znamená vykročit z bláta do louže, protože postavy jsou zaměnitelné a obsazené převážně necharismatickými herci. Dvojitá (nebo dokonce trojitá?) expozice pouze naznačí, že by mohlo jít o „origin story“ sledující zrod hrdiny. Ve výsledku není návrat do minulosti využit k možnosti sledovat dlouhodobější vývoj protagonisty, který se de facto nevyvíjí (Pineův výraz je na konci naopak ještě vyjukanější než na začátku), ale slouží především k zesílení pro-amerického akcentu vyprávění: musíme bránit své území, hodnoty a – hlavně – peníze. Podobně se zprvu zdá, že Ryan bude od jiných akčních hrdinů odlišen využíváním intelektu namísto svalů (třebaže Pineův herecký typ je s něčím podobným naprosto neslučitelný), ovšem hlavní, mimochodem dost debilní, infiltrační akci vymyslí někdo jiný a veškeré posuny vyprávění jsou řešeny fyzicky, nikoli sběrem a analýzou dat. Ryan se nakonec jeví jako inteligentnější postava hlavně díky tomu, že je obklopen samými idioty, kteří nedokáží naplánovat operaci nezaloženou z velké části na náhodě. Velkou posilou ansáblu není ani samotný Branagh, jehož zarputilý ruský patriot s jaterními skvrnami a eko-žárovkou by se lépe vyjímal v některé studenoválečné bondovce. Oněm bondovkám ovšem nechyběl nadhled, jehož naprostá absence Jacka Ryana, urážku špionážních thrillerů a jejich diváků, definitivně zabíjí. Pro svou lacinost (nikoli rozpočtem, nýbrž vším ostatním) jde o záležitost použitelnou leda jako Film týdne (nebo jak to dneska nazývají) na Nově. 50% (27.01.2014)

Tak sa nám Branagh zabýval v modernom Hollywoode; ako kompliment to však nemyslím. Sledovať sériu, ktorá sa vlastne ani po 24 rokoch nikam neposunula (stále sú tu blednúce motívy studenej vojny a stále je to o napätí medzi USA a Ruskom, samozrejme opäť trochu analyticky a nevšedne aj trhovo - modernizácia a aktualizácia ústredných tém dostihne každého), demotivuje diváka hľadieť naň inak ako na priemerný. S trochou odvahy by sa dalo povedať, že filmový Jack Ryan trpí kompulzívnou poruchou. Voľnejšie tempo, prostoduchejšie akčné sekvencie a nádych špionážnych thrillerov dnes už zapadnutých prachom by nevadil, rovnako ako jednoduchší dej, ktorý sa vyhýba prekombinovanosti a rúti sa k jedinému možnému koncu. Prekvapivo aj patriotizmus sčasti ustupuje do úzadia pred zo začiatku pomerne zaujímavým dejom. Pes je zakopaný nie v príbehu, ako skôr jeho podaní a postavách. Branaghovi sa darí nachádzať v deji početné zaujímavé momenty a motívy, medzi aké patrí napr. Ryanova prvá vražda v službe, ale čo na tom, keď sú nedotiahnuté, zámerne zanedbané, nevyužité a po pár minútach zahodené, pričom sa k nim už film nevracia. Samozrejme, nechceme melodrámu s psychicky labilným agentom, ale naivita a flegmatický postoj k určitým veciam filmu podrážajú nohy a robia to tak okato, že to vadí aj bežnému divákovi. Postavy sú s výnimkou pokusov o pozornejšie vykreslenie samotného Ryana nezaujímavé, zúfalo odbité alebo aspoň otravné (spraviť toto s Keirou Knightley je skutočne kumšt, nie že by som ju pokladal za geniálnu herečku, ale tak fádnu som ju ešte snáď nezažil). A navyše, podriaďujúc sa jednoduchému deju, doslovne čiernobiele, čo miestami takmer frustruje. Mdlé herectvo hlavných predstaviteľov ničomu nepomáha, či už je to Krasoň Pine, rutinný Costner alebo unavený "ruský medveď" Branagh. Pokus o návrat ku klasickému nádychu omladenej série končí tak, ako návrat vraha na miesto činu, teda ako neopatrný prešľap, ktorý skončil miernym fiaskom. Takto si to nepredstavujem. 40% (25.05.2014)

Asi takhle..."Jack Ryan: V utajení" je film, který si přímo říká o tři hvězdičky. Je relativně tuctový, nijak výrazně nevybočuje ani po dějové, ani po akční stránce, a typuji, že brzy upadne v zapomnění. Na druhou stranu musím říct, že mi neskutečně sedlo herecké obsazení (Pine je sympatický hezounek, Knightley vnáší trochu té každodenní otravnosti, Costner nám ztaťkovatěl do snesitelné podoby, Branagh opět válí - viz. dál) a akční scény, které sice - jak už jsem ostatně řekla - nepřinášejí nic nového, ale o to lépe jsou provedené (zrecyklované) a do vkusu a nálady se mi trefily téměř na 100%. Kombinace ruské (chvílemi tak trochu "Noční/Denní hlídka"), francouzské (chvílemi tak trochu "96 hodin") a britské (chvílemi tak trochu "Skyfall") kamery byla jako druhé Vánoce a jakkoli byl film patriotistický (vzhledem k tomu, že to točí Brit, to beru jako lehkou Americkou provokaci) a blbý (neznám ani agenty, ani počítačové odborníky, ani finanční analytiky, ale i tak jsem poznala, že jsou některé věci opravdu sci-fi), technická stránka to hravě vyvážila. Na závěr chci vyzdvihnout mnohými uživateli kritizovaného Kennetha Branagha, protože jeho záporák byl opět parádní - inteligentní, slizký, krásně bezcitný a měl styl. Jděte se bodnout, Amíci, Britští badasses vládnou světu!:-) P.S: V návaznosti na stále se snižující procentuální hodnocení snímku mám chuť přidat hvězdu, ve skutečnosti je to ale tak na ty tři.;-) (30.01.2014)

Velká jména u malého filmu. V rámci akčních sekvencí, příběhu i volby lokací jasné Béčko. Když však pohledem zabrousíte ke jménům, které jsou s filmem pojeny, nečekali by jste to. Rovnou řeknu, že mi Pine nebyl sympatický a stačili by méně známí herci. Nic převratného se nekoná, ale v rámci možností se na to dá dívat a slabší 3* si to vyslouží. (03.10.2015)

Úplný kolaps to není, jak se všude říká, ale těžko rozhodnout, kdo na téhle „nevýhře“ má větší podíl, jestli Cozad s Koeppem, plnící studiové zadání módního restartu značky, nebo Branagh, jemuž snaha o starou školu proplouvá mezi prsty, kde sice umí vystihnout na minimu prostoru postavy i interakce (ten pohled na Keiru při večeři je scéna, kterou si s chutí zrežírujete a ještě raději zahrajete), ale thrillerový koncept mu uniká do žánrově zaměnitelné podívané bez větších ambic. (13.07.2015)