Strach nad městem

Tentokrát jsem nemusela příliš krotit nadšení z francouzské kinematografie let sedmdesátých - kaskadérské předváděčky bez hudebního podkreslení měly přednost před rozvíjením napětí, děj byl předvídatelný, skleněné padouchovo oko děsivé (v maskérském slova smyslu) a Letellierův kolega podivně statický. Všechnu tíhu musela nést Belmondova široká ramena a je štěstím, že se díky nehodám při nebezpečných scénách nestal zrovna tento film jeho posledním, to by si JPB nezasloužil. (02.04.2010)

Merli je dokonale slizký Minos, kterému bych s chutí vypíchla to zdravé oko. Jinak se jedná o klasickou Verneuilovku s notnou dávkou dobrodružství v podání jeho oblíbeného Belmonda. Morricone napsal skvělou hudbu, trošku se inspiroval de Roubaixem a jeho nápadem pro hlavního záporáka napsat samostatnou melodii. Minosova znělka si kvalitou nezadá s tou Jeffovou z Poslední adresy. To se ještě Morricone nevykrádal. Ráda bych vzkázala všem, kteří kritizují francouzský film za českou chybu, že vrtulník samozřejmě slyšet je a Verneuil nemůže za pitomce, který spáchal špatný český dabing pro VHS. (21.06.2014)

... tepe dnem i nocí. Vyhlíží Paříž, vyhlíží smrt. Telefon už drnčí. Fantom - "spasitel" hříšných ženských duší se hlásí. Nezavěšujte, prosím. Blíží se setkání Vašeho hrdla a mé ruky... Na vizitce napsáno má poskvrněn neohrožeností. Do nejvyšších pater, po hřebenech střech. Tam, kde je zapotřebí jeho kaskadérský švih a talent. Vyrýsované svaly se do toho pořádně opřely. Zavěšen na laně spouští se do oken. Náramky pro toho polepšitele metropole, štíhlého "hezouna" se skleněným okem. (05.09.2016)

Celou dobu jsem měl pocit, že sleduju opravdu pořádný film, řemeslně výborně udělaný. Belmondo je tu výborný, má i několik pěkných hlášek, což je u něj očekávaný standard. Jen jednu námitku bych měl: on toho pošuka přece už viděl, když ho honil po střechách a v obchodě. Jak to, že ho pak nepoznal, když se s ním potkal? To mi vždycky vrtá hlavou. Ale stejně mi to nezabrání, abych hodnotil, jak hodnotím. "Nemám čas hrát si tady na pořádkové síly a studenty. Já odložím obušek, ty dlažební kostku, a klidně diskutujem." (16.07.2005)

KOMENTOVÁNO PODRUHÉ. První film s Belmondem jako drsným komisařem a taky ten nejlepší. Má jasné zlo. Velkou doménou je zde hlavní záporák, který není žádný tuctový padouch ale celkem nebezpečný strašidelný vrah s děsivou motivací sexuálního utlačování, která je poměrně chytře vymyšlena a v rámci ačkní kriminálky Belmondem docela překvapí. Jinak je to totiž v něčem sice  klasická Belmondovská kriminálka, ale zdá se mi nejlepší. Je zkrátka obzláštěna  i trochu děsivějších nádechem. Atmosféru děla už jen ta Morriconeho zneklidňující hudba a záběry na noční Paříž. Henri Verneuil vede film pevnou rukou. A akční pasáže tentokrát nejsou jen páradně natočené ale hlavně velkolepé.  Nejradši mám výstup na jedoucí vlak. Akce je zde navíc tak svižně natočená, že mi ani nepřipadala nadbytečná a do děje mi celkem zapadla. Navíc mi ale příjde vedlejší zápletka s přepadením banky a patráním po zlodějíčkovi Marcuccim. To je zde opravdu  nadbytečné.  Sice až v pozadí ale i tak to bohužel sebere nějaký ten prostor pro ještě přímočarější a děsivější boj s hlavním záporákem. . Navíc mi příjde nelogické, že se s ním Belmondo honí po střese ale pak ho ještě několikrát během filmu potká (když ze sebe dělá jiného člověka) a nepozná. Trochu mi ještě vadí taková zvláštní krutost Belmondova komisaře v úvodu, hlavně při krvácení překupníčka. Žádné výhrady tady ale nemůžou bránit k pětihvězdě, protože  mám pro tento film jistou slabost a je to oprávněný kult.  Pokaždé když to běží v televizi, rád se na Belmonda, a Minose podívám. (26.10.2020)