Profesionál

Má svůj cíl a nikdo ho nezastaví. Toto není kriminálka, není to komedie, ale působivý akční thriller o muži, který byl v Africe z politických důvodů nespravedlivě odsouzen do vězení odkud po dvou letech uprchne a vrací se do Paříže, aby se pomstil. Jean Paul Belmondo je jako vždy výborný a zdatně mu sekunduje Robert Hossein jako hlavní záporák, sviňácký komisař Rossen. Hudba Ennia Morriconneho je vynikající a konec filmu je na Belmondovku opravdu netradiční. Doporučuji. (21.12.2005)

Atentátnický krimi thriller s Belmondem v roli agenta, který chce natruc nadřízeným dostát svému úkolu zabít prezidenta (nyní už spřátelené) africké země. Jean-Paul zde spíše připomíná Bonda či Bourna, než své oblíbené všeho schopné usměvavé komisaře Bertrandy a podobné typy. A také Robert Hossein dobře hraje všeho schopnou chladnou policejní svini komisaře Rosena. Povedený konec - jinak jen mírně nadprůměrný film. Ukázka: http://www.youtube.com/watch?v=fsCk5wJX9TE (15.04.2009)

Agent Beaumont se jako pěšec na šachovnici státních zájmů rozhodne proti vůli svých nadřízených vrátit do partie, v které byl obětován. Během hry vždy o jeden tah před soupeřem provede na závěr nečekaný šach-mat, leč mocní pořadatelé mu stěží umožní trumf na celém turnaji.. Scénář, hudba, Belmondo, Hossein - čtyři nosné pilíře filmu. Apropo, čeho se Morricone dotkne, promění se ve zlato. (01.09.2008)

Jean-Paul Belmondo si vytvořil svou hereckou pověst a slávu právě na postavách dobrodruhů, detektivů a agentů nejrůznějšího ražení a jeho hrdina s filmu Profesionál je doslova esencí toho, co je na Belmondově herectví typické a co diváci obdivují. Chytrý scénář, hlášky, souboje a překvapivý konec. Patrně nejlepší Belmondův film. Celkový dojem: 95 %. (19.04.2009)

Profesionál je velice dobrá kriminálka, ale zároveň je názornou ukázkou toho, s čím mám u francouzských filmů často problém. Postavy se často chovají nejen nelogicky, ale i tak nějak v rozporu s jejich charakterem. Film třeba vůbec nedokázal věrohodně sdělit proč vlastně tolik Beaumont lpí na odstranění diktátora. Nebo proč prostě Roselliho neodělal už v bytě, když to měl v úmyslu? Ony politické hry v pozadí jsou načrtnuty jen velice povrchně a ve filmu je vůbec víc zcestných rozmáchlých gest, než logických činů. Morriconeho ústřední melodie je sice úžasná, ale na druhou stranu je také snad jediným a nadužívaným hudebním motivem, takže se brzy ohraje. Štěstím je, že film má Belmonda, který má takové charisma, které spoustu děr přezáplatuje alespoň při prvním shlédnutí. (10.11.2011)