Profesionál

Než na to zapomenu, tak honem rychle začnu soundtrackem, pro který nacházím jediné slovo - impozantní. Nemusíte ani příliš pátrat. Když nahlédnete do kolonky hudba, tak určitě nepřehlédnete jméno Ennio Morricone. Ten člověk je totální hudební genius. Zde mě jednou provždy přesvědčil, že je to skladatel multitalentovaný a nedělá mu problém vytvořit impozantní a skvostnou hudbu i k něčemu jinému než k westernu. Teď bych se volně přesunul k samotnému filmu. Jean-Paul Belmondo je vysoce charizmatický herec, na kterém se dá vybudovat úspěch i v případě, že samotný příběh za moc nestojí. Nevěříte? Potom jste nemohli vidět tento film. Ostatní herci za ním celkem jednoznačně zaostávají, což mi příliš nevadilo. Ten děj však přehlédnout nelze. Nějak se neubráním pocitu, že na zdejším vysokém hodnocení měl Ennio Morricone větší zásluhu, než by bylo zdrávo. Zkrátka jako celek nevidím film na více, než na takové výrazně lepší 3*. Rozhodně ne nic geniálního. (27.08.2012)

Na svou dobu velmi progresivně načrtnutá archetypální dějová premisa policajta a zloducha, kde je zakomponovaný zatím nevídaný a později hojně používaný element, který tyto typy filmů posouvá o stupeň výše v kvalitě. Pomyslné smazání, či alespoň dílčí eliminace jasně definovatelnéno dobra a zla, absence jednostraného profilu postav. Postava Belmonda chce udělat něco zlého, ale divák s ním soucítí a fandí mu. Postava Hosseina chce udělat něco dobrého, ale díky jeho povaze ho divák nemá rád. Profesionál impresivně pracuje s tímto střetem dvou hereckých i filmových person a Belmonda stylizuje do role drsného hrdiny oscilujícího na hraně toho co je a není správné. Nemá cenu řešit, že technická stránka nic moc, přece jen odpovídá tomu ročník. Děj je někdy možná až příliš zkratkovitý a hlavní hrdina je až příliš mnoho kroků před ostatními. V pozdějších snímcích se to podařilo ještě lépe vyvážit. Belmondo je však jeden z mála unikátních hrdinů stříbrného plátna, na kterém generace bezpochyby milují jeho nekonvenční šarm a hrdinství, prokládané nezpočtem komediálních situací a vtípků. Na svou dobu revoluce, dneska příjemné retro, které neurazí, ale dnes už ani tolik nenadchne ve srovnání s ostatními. Moririconeho hudba je možná ještě slavnější, nez celý film. (04.11.2017)

Drsný africký vězení ho nezlomí, francouzská vláda si s nim neumí poradit, nejdrsnější detektiv v Paříži je na něj taky krátkej a všem ženskejm v blízkosti vlhne spodek. Zkrátka klasickej Belmondo v jedný ze svých nejslavnějších rolí. Neni to sice příliš akční, spíš je to kriminálka s chytrym příběhem, parádnim castingem (Hossein jako hajzl je neodolatelnej), několika bitkama, fajn hláškama ("Jestli se vám zdá z tý skříně trochu pomačkanej, můžu vám ho vyžehlit") a dokonce jednim párem pěknejch koziček. Tady tomu filmu prostě a jednoduše nic nechybí. Anebo je taky možný, že už stárnu a mně stačí málo, nebo co :) (08.10.2017)

Film mal veľmi komótny začiatok a všetky scény mi prišli strašne strojené, tak som silno začala rozmýšľať prečo som vlastne voľakedy toho Belmonda na TV obrazovkách ako malá žrala. Lenže potom opustil africký kontinent, obliekol si modrú košeľu, koženú bundu, na krk zavesil zlatú reťaz a zrazu to bol ťažký profesionál a šarmantný chlap ... a áno, spomenula som si. A nebol to ani zlý príbeh. A Morriconeho hlavný hudobný motív zaznel vo filme asi miliónkrát ... všimli ste si? (18.08.2016)

Konečně jsem se dostal k filmu, který osobně považuji za vrchol francouzských kriminálek. Nejen díky skvělé hudbě Ennia Moricconeho (skladba Maddalena), Bebelovi nebo režii, ale hlavně pro propracovaný scénář založený na výborné knize Smrt šelmy s jemnou kůží od Patricka Alexandera. Film je o člověku, který si stojí za svými rozhodnutími a jejich následky je ochoten nést jako muž, hrdě postaven očekávaje věcí příštích. Nebojí se přikročit k drsným řešením obtížných situací, ale neztrácí humor a schopnost podívat se na svět kriticky. To si zaslouží obdiv. (02.02.2006)