Final Cut - Dámy a pánové

Sen každého chlapa. Políbí jednu ženu a hned na to druhou, třetí, čtvrtou, pátou..... Já vím, jsem trochu cynická, protože obrazově je tahle koláž nádherná, nechybí jí ani náboj, jenže.... pořád je to jen koláž. Na své si přijdou milovníci obrázků, dobrého střihu, ale to já nejsem, já musím mít ještě něco k tomu. Filmu neubírám dobrý nápad ani precizní zpracování, ale je to jenom taková ta festivalová třešnička na dortu. Člověk se na ni na chvilku rád jukne, ale to, co ho láká mnohem víc, je ten dort pod ní. Takže pro mě nejzajímavější moment celého filmu byl už na začátku. Je příjemné vidět Vaška Neckáře ve společnosti světových hvězd. Co se týče hodnocení, patří Final Cut zase k těm filmům, u kterých si obhájíte jakýkoli počet hvězd. Takže to moje berte hodně s rezervou. (01.05.2015)

Naprosto geniální záležitost, u které jsem oněměl úžasem a vydechl překvapením - přesně něco takového jsem si už před léty vysnil v literatuře (jaké by to asi bylo vytvořit knihu, která by celá sestávala výhradně z citací jiných knih, které by na sebe smysluplně navazovaly), a najednou se úplnou náhodou dostanu k někomu, kdo to realizoval ve filmu. Takový nápad samozřejmě není bez rizika - v tomto konkrétním případě jsem se velmi obával o uhlídání správné délky jednotlivých záběrů, přehnaného výskytu notoricky známých scén či opakování různých scén ze stejného filmu - Pálfi naštěstí vše ukočíroval naprosto brilantně, délka jednotlivých záběrů správně kolísá a nikdy nepřesáhne několik vteřin, takže žádný záběr na sebe nestrhává zbytečně velkou pozornost a výsledný dojem z filmu je velmi dynamický a osvěžující; notoricky známé scény se zde takřka nevyskytují - výběr scén a záběrů z jednotlivých filmů je naopak velmi promyšlený a ukazuje překvapující podobnosti mezi jednotlivými filmy, které - navzdory tomu, že jsou časově i tematicky zcela rozdílné - často obsahují neuvěřitelně podobné scény; a nepotvrdila se ani má obava, že by se opakovaly scény ze stále stejných filmů nebo že by Pálfi pracoval jen s filmovým mainstreamem - tomu prvnímu předešel pravidlem na zahrnutí maximálně dvou záběrů od stejného režiséra (s výjimkou Lynche) a tomu druhému skutečně pestrým výběrem z filmů od tak rozdílných tvůrců, jako Kar-wai Wong, Rainer Werner Fassbinder či Michelangelo Antonioni, abych jmenoval alespoň tři své oblíbence, které za mainstream nelze považovat ani omylem. Fanoušky českého filmu může potěšit, že se zde objeví i záběry z několika českých filmů. Při naběhnutí závěrečných titulků, kde jsou všechny použité filmy vypsány, jsem si s velkou chutí očima prolítával jejich přehled a s uspokojením konstatoval, že jsem většinu filmů identifikoval správně - tenhle "film" je něco jako splněný sen každého cinefila, a spolu s podobně geniálním snímkem The Artist je to asi nejhezčí pocta filmovému umění, jakou znám. (27.05.2015)

Něco takového může stvořit buďto naprostý blázen nebo totální génius. Romantický dopis kinematografii, orální sex pro cinefily a především kouzelná záležitost. To jak krásně na sebe veškeré ty záběry navazují, jak je Pálfi schopen vzít mnohé ikonické filmové záběry a předvést je ve zcela jiném kontextu je prostě obdivuhodný. Na anti-cinefily tento projekt nebude tolik působit, pro fanouška filmů jde ale jednoduše o vynikající podívanou. Odvážný experiment, ze kterého vzešla povinnost pro veškeré fanoušky stříbrného plátna. (16.03.2021)

To takhle vezmeme 500 "náhodných" filmů a uděláme z nich jeden Final Cut, který vypráví to, co všechny filmy před tím a přeci jen trochu jinak. Střídají se obličeje, postavy, kulisy, barvy, někdy i herce zastoupí animace, popř samotný mistr Yoda... Čím více filmů rozpoznáte, tím lepší bude celkový zážitek, György Pálfi proto ohleduplně vybírá zejména ty známé kousky a většinou to funguje. Vtipnost pak logicky pramení z překroucení významu originálních scén a to je docela fajn... 7/10 (03.08.2014)

Pekne, pekne sa s tým pohrali a srší z toho obrovská radosť z filmov. Jednotlivé scény, často len polsekundové sú zostrihané do súvislého príbehu, ktorý je takmer naozaj príbehom a divák si musí len abstrahovať od tvárí hercov a prostredia a nechať sa uniesť hudbou. Hudba scény krásne spája a keď zaznie Morricone a ďalší, už som bol uvarený. Názov Finálny zostrih si dielo určite zaslúži a odporúčam každému, kto videl už zopár filmov, teda aspoň pár tisíc, aby sa v tom nestratil. Neodolal som pokušeniu počas filmu hádať, o aký film ide, so zúfalou snahou spomenúť si na názov „toho“ slávneho filmu, pričom zatiaľ prebehlo päť ďalších, a zároveň ľutovať, koľko iných zaujímavých som ešte nevidel. Na druhej strane som si uvedomil, že aj fantázia a tvorivosť tvorcov má svoje hranice a raz môžeme dôjsť k stavu, že každý ďalší film už bude len obmenou iných, pred ním natočených. (11.02.2016)