Final Cut - Dámy a pánové

Něco takového může stvořit buďto naprostý blázen nebo totální génius. Romantický dopis kinematografii, orální sex pro cinefily a především kouzelná záležitost. To jak krásně na sebe veškeré ty záběry navazují, jak je Pálfi schopen vzít mnohé ikonické filmové záběry a předvést je ve zcela jiném kontextu je prostě obdivuhodný. Na anti-cinefily tento projekt nebude tolik působit, pro fanouška filmů jde ale jednoduše o vynikající podívanou. Odvážný experiment, ze kterého vzešla povinnost pro veškeré fanoušky stříbrného plátna. (16.03.2021)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Bylo mi šestnáct a za lásku na první pohled se to označit zrovna nedalo. Léta jsme se míjeli, on na první pohled uslintaný předvídatelný mamlas, s kterým mrhají čas jen ti, co neumějí číst, já předsudečný snob beze špetky rozhledu. Jenže potom jsme si dali rande na Kill Billovi a začal mezi námi dlouholetý vztah, jemuž se co do vášnivosti vyrovnala snad jen aférka Normana Batese s Amélií Poulainovou. Zdálo se to být na celý život, ale jak jinak, z něj se postupně stával čím dál víc moralizující stereotypní nudař spoléhající na minulé úspěchy a já mu po práci začala z nedostatku naplnění pravidelně zahýbat u konzolí. Pak mi ovšem na dovolené předvedl svou nevídanou schopnost udělat z Alexe DeLarge romantického gentlemana a z Yody starou chápavou matrónu a ta dřívější jiskra znova přeskočila. Tenhle počin prostě musí oslovit každého, kdo někdy třeba jen na chvíli zahořel tou šílenou nekompromisní láskou k filmu. (31.07.2014)

Neříkám, že mi nevadilo, že jsem tam nezahlídnul ani koutkem oka Paula Newmana, Dustina Hoffmanna, Harveyeho Keitela, Liz Taylorovou...zatímco jsem si naopak mohl dosyta "užít" Umy Thurman, Roberta DeNira, Johnnyho Deppa, Magdy Vašáryové... Co mi ale na tomto filmovém kvízu vadilo podstatně víc, byly "dějové" skoky. Děláme na dítěti, do toho vložka holky jsou děvky. Jsem těhotná. Zase makáme na dítěti... Ale čert to sper, z tohohle se neposerem. Kdo jste se tam nenašel, nevěšte hlavu. Neříká to nic o vašem významu a hereckých kvalitách, pouze to usvědčuje režiséra tohoto bijáku, že má omezený rozhled. (14.12.2015)

Zdaleka nefunkční příběh, fungoval docela dobře, člověk by nečekal, že sestříháním několika desítek snímku dohromady, vznikne celkem zábavné dílo Maďara, o kterém slyším snad poprvé, kde taky jinde by něco takového mohlo vzniknout. Bavil jsem se ne dějem, který za moc nestál, ale spíš kolik snímků a herců poznám, co by mohlo přijít za další střih, našel jsem si v tom spíš zajímavou hru s filmem. 4* zcela oprávněně, bavil jsem se, zasmál a ještě jsem si procvičil paměť. (29.07.2017)