Final Cut - Dámy a pánové

Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný... (31.12.2023)

Zdaleka nefunkční příběh, fungoval docela dobře, člověk by nečekal, že sestříháním několika desítek snímku dohromady, vznikne celkem zábavné dílo Maďara, o kterém slyším snad poprvé, kde taky jinde by něco takového mohlo vzniknout. Bavil jsem se ne dějem, který za moc nestál, ale spíš kolik snímků a herců poznám, co by mohlo přijít za další střih, našel jsem si v tom spíš zajímavou hru s filmem. 4* zcela oprávněně, bavil jsem se, zasmál a ještě jsem si procvičil paměť. (29.07.2017)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)

Ani nevím, kde začít, protože tohle je opravdu dílko, při kterém mě napadaly jen superlativy. Uhranul mě už koncept toho, jak se dá vyprávět příběh, který je i přes zdánlivou směs krásně čtitelný. Samozřejmě film pro všechny fanoušky, co už mají nějakou tu stovku shlédnutou - pokaždé mi plesalo srdíčko, když jsem film poznal (hrdě říkám, že to bylo víc jak polovinu filmu). A umím si představit, že každý herec, který se uvidí, bude považovat ty svoje vteřinky jako poklonu, protože režisér to vzal opravdu od základu a vytěžil ty nejzářivější hvězdy z nitra filmových archivů. (04.09.2015)

Maďarům tu originalitu a schopnost posouvat film nečekaným směrem může naše kinematografie jen závidět - nejen Tarr, ale nyní i hravý Pálfi plně dokazuje, že podunajská step je místem filmu zaslíbeném. Úžasné cinefilní orgie, které se nezvrhávají v chladnou poznávačku, ale v emotivní příběh lásky, který chce skrze filmové vyjádření napříč časy a místy dosáhnout až na samotnou esenci. A docela se mu to daří. Divák má skutečně pocit z toho, jak magicky dokáže film přetvářet realitu a Pálfi svým střihovým extempore navíc nabízí nezvratný důkaz, že dokáží proniknout i pod její slupku a být oním pověstným destilátem skutečnosti, který nám otevírá oči i srdce. Kdo ještě neviděl a film mu není lhostejný, ať neváhá ani chvíli! (13.04.2014)