Final Cut - Dámy a pánové

Tak jsem to zkusil. No a me to netrefilo. Dokazu pochopit, proc tolik lidi tohle dilo hodnoti tak vysoko. Ja to mam ale jinak. “Pojdme kouknout na novy natoceny film”, rikame. No, tenhle neni natoceny. Jen sestrihana prace jinych. A zadruhe? Po 10 minutach jsem zjistil, ze ja nechci film pouze jako pribeh. Ja potrebuju postavy, do kterych se mohu vcitit. U kterych si reknu: “Jo, tohle je on, takovy chci byt taky.” Tady tohle neni. A byt nemuze. Kazdou vterinu se ukazuje nekdo jiny. Bez moznosti se divacky usadit. Jednu hvezdu davam pouze za ty hodiny hledani stripku ve filmech a skladani. Jinak nic. Tzv: klasickou filmarinu tady nehledej! (16.01.2022)

Absolutní film. Věřím, že něco takového se v REM fázi spánku honí hlavou opravdovým cinefilům. Emocionálně i vypravěčsky jde o překvapivě funkční experiment, zdárně navozující dojem příběhové kontinuity, a dokonce schopný vyvolat jakous takous identifikaci (s archetypálními romanticko-filmovými situacemi, nikoli s postavami). Pálfiho autorský otisk je nejpatrnější v plném zužitkování situací čpících tou nejfyzičtější člověčinou (nechybí fragment "cukrové" scény ze Sweet Movie) a v podvratném nabourávání seriózních situací zcela nepatřičným záběrem Yody nebo někoho/něčeho podobného. Vlastně jde o trochu nápadnější využití techniky, kterou Tyler Durden v Klubu rváčů vylepšoval dětské filmy. Filmoví fanoušci jistě mohou soutěžit, kdo pozná více snímků (jen bych to příště prosil konat při neveřejném promítání), ale touto aktivitou se zábavností potenciál filmu podle mne zdaleka nevyčerpává. Nedivil bych se, kdyby o střihové skladbě a typech návaznosti záběrů (atmosféra, pohyb, tvar) někdo časem napsal přinejmenším bakalářku. 90% (16.03.2013)

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)

Vulkán obrazů, smršť střípků, nekonečné puzzle. Nejsou vynechány žádné klíčové motivy, a tak když muž zfackuje ženu, netrvá dlouho, a žena mu vše vrátí i s úrokem. Když dojde na válku a té hrůzy je moc, nevynoří se sice Švejk, ale Monty Python vše odlehčí také výborně. A sex? Je natolik obnažený, až úplně tam, leč než stačí pohoršit, je pryč. Telefony, sprchy, postele, útěky, svatby, těhotenství, pohřby ne, avšak umírání ano. A česká stopa nechybí - Ostře sledované vlaky, Lásky jedné plavovlásky, Postřižiny...Musela to být mravenčí práce s obrázky, kterou doplňuje skvělý soundtrack. Skutečný milovník filmů nemůže zůstat netečný... (31.12.2023)

Co se stane, když máte mnoho dobrých či skvělých obrazů a rozřezáte je na malé kousíčky skládačky a pokusíte se ty kousky spojit s těmi ostatními rozřezanými kousky jiných obrazů? Vznikne jedna velká matlanina. Tenhle film je výsledkem toho příkladu s obrazy. Ze začátku jsem dal 3 hvězdy, ale pak jsem si to rozmyslel, protože závěr filmu mě přesvědčil o opaku. Prvních deset minut si řeknete že je to zajímavé. Máte tam snad stovky prostřihů z různých filmů, ale po těch deseti minutách si řeknete, že to není až tak zajímavé. Pak když už ten chaos delší dobu sledujete tak vás to přestane bavit. Závěr filmu je k nevystání a pouštěl jsem ho zrychleně abych ho přetrpěl. Za mě je to pěkně velká slabota. (21.07.2019)