Final Cut - Dámy a pánové

Enšpígl, který se směje, když jde do kopce, protože ví, že za chvíli půjde s kopce, hezky říká: "když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí." Ze začátku to vypadá stoprocentně, ojedinělý, neopakovatelný nápad. Později však přece jen koncentrace a zájem opadá, vypadá to jako hraní si s herci (kteří vypadají spíš směšně než jinak), koláž se mění v komiks, příběh v banalitu (jaký jiný příběh by asi šel takto zpracovat)... Paralela tu přese všechno přece jen je. Myslím na filmy Slavoje Žižka, který filmové epizody také spojuje, i když jiným, účelovým, a pro mě více objevným způsobem. Tím Enšpígla nepopírám, jenom se snažím něco dodat. (20.06.2015)

Lahůdka, u které by mi vůbec nevadilo, kdyby trvala třeba o dvě hodiny déle. Člověk by si po prvotním seznámení s tím, o čem film bude, řekl, že to asi bude zajímavé, ale možná nijak extra objevné, když má jít o "pouhý" sestřih již vytvořených snímků. Jenže on to pouhý sestřih není. Režisér si s poklady filmové tvorby pohrává, umně je skládá k sobě a daří se mu z nich vytvářet v podstatě skoro plnohodnotný nový příběh plný skvělých herců, emocí, který naprosto dokonale doplňuje velmi vhodně volená hudba. Řada scén ze známých filmů zde dostává nový rozměr s tím, jak jsou vloženy na místa, kde mají dotvářet jiné situace a vzbudit jiné emoce než ve snímcích původních. To je věc, která mě na Final Cut třeba také hodně baví. Zkraje jsem musela trochu bojovat se svou obsesí pomyslně si zapisovat názvy filmů, z nichž byly ty které scény použity a "ověřovat", které filmy jsem už viděla, které znám a které zase ne. Postupně se mi to ale celkem podařilo eliminovat a nechala jsem se celou tou filmovou krásou pohltit. Opravdu mimořádný zážitek, který si určitě po nějaké době zase ráda zopakuji. 95 %. (23.10.2020)

Dám pět. Proč ? Protože když někdo dává filmu svou lásku, tak já mu za to vždy budu oplácet stejnou mincí. Možná by i takovému filmovému sestřihu slušela ucelenější obsahová koncepce, ale z tohoto dílka jde čístá radost z vynálezu zvaného film, že nemůžu jinak, korn když i záverečné titulky se tak krásně poslouchají (27.05.2015)

Bylo mi šestnáct a za lásku na první pohled se to označit zrovna nedalo. Léta jsme se míjeli, on na první pohled uslintaný předvídatelný mamlas, s kterým mrhají čas jen ti, co neumějí číst, já předsudečný snob beze špetky rozhledu. Jenže potom jsme si dali rande na Kill Billovi a začal mezi námi dlouholetý vztah, jemuž se co do vášnivosti vyrovnala snad jen aférka Normana Batese s Amélií Poulainovou. Zdálo se to být na celý život, ale jak jinak, z něj se postupně stával čím dál víc moralizující stereotypní nudař spoléhající na minulé úspěchy a já mu po práci začala z nedostatku naplnění pravidelně zahýbat u konzolí. Pak mi ovšem na dovolené předvedl svou nevídanou schopnost udělat z Alexe DeLarge romantického gentlemana a z Yody starou chápavou matrónu a ta dřívější jiskra znova přeskočila. Tenhle počin prostě musí oslovit každého, kdo někdy třeba jen na chvíli zahořel tou šílenou nekompromisní láskou k filmu. (31.07.2014)

Koláž sestříhaná ze stovek záběrů různých filmů. Vlastně tam je snaha i o dějovou návaznost, ačkoliv to nemůže zcela sedět. Někdo o Final Cutu mluví jako o lahůdce pro filmové fajnšmekry. Je sice pěkné koukat na tuhle koláž tak 20 minut, ale pak to začne docela nudit. Přirozeně to zůstává povrchní podívanou. Slepencem viděných útržků bez hlubší kontinuity. Popisek a některé komentáře film dělají zajímavější a nešetří s chválou. Ta je přehnaná. Já proti tomuhle "filmu" nic nemám. Vlastně by to mohl sestříhat každý, pokud by tomu chtěl věnovat čas a měl nakoukáno. Asi by to ale byla zbytečná ztráta času, když z toho nic moc nemůže být. (19.04.2020)