Statek

Shoduji se se všemi recenzenty. Ano, tohle je film, film jako standard či prototyp. Nechybí tu nic, co by ve filmu chybět nemělo, neruší tu nic, co by film rušit nemělo, a tak se můžeme volně oddávat příběhu a jeho ztvárnění. To, že mnohé z filmu už předem tušíme (ve rvačce se musí objevit nůž, přítomnost Bianky v závěrečné scéně v bordelu je nám také jasná - Bolognini ji ale pro zabedněné raději přece jen ukáže). A pro rádoby svébytného a svobodomyslného Ameriga je PŮDA přece ještě dosud to poslední, co zbývá. (13.03.2020)

Za pozornost především stojí linie vyprávěného příběhu, která má dekadentní obraz doby a zajímavý až téměř sociologický děj ze života tehdejší určité části italské společnosti. Hlavními trumfy filmu jsou tentokráte skvělý tandem. Jean Paul Belmondo ve zcela jiném ladění a temperamentní kráska Claudia Cardinale, jež okouzluje svým půvabem. Dodám ještě, že i přes svou dějovou tragičnost nepostrádá tento snímek opravdový filmový zážitek. Prostě to byl hezkej film. (07.04.2012)

Musím uznat, že už mladinký Belmondo uměl zkrátka hrát a Claudia byla nádherná žena, kterou vlastně zůstala až do současného vysokého věku. Tohle drama je o životě sedláků v Itálii v 19.století, kteří o svůj majetek přijdou a v závěrečném finále hned dvakrát. Jen nejmladší Amerigo je vyslán do Florencie pomáhat strýci v obchodě. Kdo tušil, že ho očaruje krásná šlapka? (23.08.2019)

„Rozprávaj mi nejaký príbeh. Veselý alebo smutný? Veselý, či môžeš. Bol raz jeden cintorín - Shakespeare.” • A konečne [od]teraz už iba váš milý recenzent: »Ako jeden giovanotto: Amerigo "Ghigo" Casamonti z Florencie [v roku 1885], snáď sprvoti i svojho [mimoriadne chamtivého?] strýka Nanda, naprosto ["tajne"] okrádal, aby skrátka na zaplatenie istých platených služieb puttane Biance mal, za čo vzápätí i vskutku dosť poriadny výprask od tatka Štefana vlastne obdržal, odkedy to v podstate s ním už išlo len akosi dolu vodou, že sa kvôli tomu i do bordelu stiahol; keď zainteresovaný divák sa zrazu ocitol v takmer podobnej situácii, ako i ústredný protagonista, a to konkrétne aj so spoločnými, rozpačitými dojmami - extra naviac.« • A síce sa predsa talianskemu režisérovi: Maurovi Bologninimu, podarilo vytvoriť nevídanú, realistickú atmosféru, ako priam vystrihnutú z dobových katalógov z konca 19. storočia, a k tomu i s pomerne ozvláštnenou, autentickou kompozíciou obrazu v podaní renomovaného Leonida Barboniho, keďže zároveň sa k tomu i krásne vynímala dobová výprava, ktorá náramným spôsobom korešpondovala i s dobovými kostýmami; ale čo nakoniec z toho ešte hádam vyplývalo, keď hlavná postava v podaní začínajúceho, francúzskeho HERCA: Jeana-Paula Belmonda, minimálne aspoň cez rovných 50% - 60% filmového času, výhradne iba v BORDELI [s]trávila so samými šľapkami, kedy sa mi už proste i oveľa častejšie javilo, že Bébel býval úplne strateným; jednoducho povedané: ani nemal príliš čo hrať, resp. jeho charakter bol zväčša maximálne nedopečeným...? • Rozhodne sa zo strany tohto režiséra jednalo o premárnený potenciál, ktorý sa mohol napokon zúžitkovať aj o hodne premyslenejším postupom, než teda len trávenie voľných chvíľ na takomto «hriešnom mieste» s celkovo nulovým vývinom hlavného hrdinu, ktorý na mňa miestami normálne pôsobil až otupeným dojmom. • Sklamanie je URČITE namieste, pretože som očakával niečo kompletne rozdielneho, než čo mi totižto práve tento režisérsky autor naservíroval priamo na tanier, z ktorého mi mimochodom prílišne ne[za]chutilo, nakoľko ponúkané ingrediencie sa nezhodovali s mojimi celkovými chuťovými pohárikmi/predstavami... (19.11.2023)

Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale v překrásném milostném snímku natočeného na základě románu Maria Pratesiho ´L'Eredità´ v českém překladu ´Dědictví´ zasazeného do historického centra a okolní krajiny Florencie, který byl na filmovém festivalu v Cannes v roce 1961 oceněn za nejlepší kostýmy a scénografii. Příběh se odehrává na konci devatenáctého století a poukazuje na rozdíly mezi chudobou obyčejného venkova a relativní lehkostí městské buržoazie. Na rozdíly nejen mezi městem a venkovem, tedy mezi bohatými měšťany a chudými rolníky, ale i mezi láskou a rodinou, muži a ženami či současností a minulostí. Zkrátka nemálo komplikovaných protikladů překonávající city daných obyvatel. Máme tu tedy označeny dva subjekty. Venkovskou společnost zakotvenou v práci na poli a společnost městskou živící se svou vlastní chamtivostí. Nutno podotknout, že prostituce nebyla prezentována jako zdroj neřesti. A jsme u jádra věci. Hlavní dějová linka je zaměřena na Ameriga, který opustí venkov a odejde do města, kde se horlivě zamiluje do prostitutky Biancy, pro kterou je odhodlaný udělat vše, aby ji zajistil. I krádeže vlastního strýce, u kterého ve městě pracuje. Jedná se o komplikovaný vztah, jehož bariéry se snaží Amerigo překonat. Jako výrazného uměleckého snímku sice tento počin asi nedosahuje, ale má k němu hodně blízko. Děj jako takový působí značnou lehkostí a coby melodrama vyznívá značně okázale. Společenská problematika na úrovni sociálních rozdílů je pojednána krapet ostražitě, ale v jádru věci přesvědčivě. I mezi sympaťákem Belmondem a krásnou  Cardinale to viditelně hodně jiskří. Pevný scénář, pevná černobílá kamera, vytvářející skutečně nádherné obrázky, a skromné, avšak uvěřitelné herecké výkony. Je to film, který pohladí a zarmoutí zároveň. Je to film, který má jako jeden z mála v sobě ukrytou jednoznačnou výpověď doby. (14.11.2020)