Víkend na Zuydcoote

Druhá světová válka jako rutinní každodennost z pohledu řadového vojáka a současně jako epizoda dramatického zvratu válečné situace na francouzsko-belgické hranici. Jean Paul Belmondo ve stále mladém věku vystupuje přesvědčivě a suverénně v neorealistickém filmu, který není věnován hvězdám, ale jak napsal také ruský spisovatel Isaac Babel, kapavce. Místo vítězných fanfár tu člověk prohlédá do zmatečnosti a všudypřítomnosti smrti a jen na velmi vzdáleném pozadí tuší první porážky nacistů a nastupující okupaci západoevropské demokratické velmoci. Merleova literární předloha i výrazná výprava tomu všemu propůjčují další rozměr. (17.06.2023)

Na Belmonda celkem netradicni film, ve kterym se toho moc nedeje a celkove je trosku o nicem, odehrava se behem dvou dnu a Belmondo tu neni za zadnyho hlaskare nebo drsnaka, ale pouze za radovyho vojaka, i kdyz je pozornost samozrejme soustredena na nej. No a i kdyz se tu Belmondo jen tak poflakuje, obcas s nekym pokeca a obcas se ukreje pred bombardovanim, tak jsem se ty dve hodinky nenudil, navic film pusobi docela velkorozpoctove, akorat ten konec je takovej nejak dementni. (31.10.2008)

Zvláštní válečný film o francouzských vojácích čekajících v davech na plážích severní Francie 1940 na loď do Anglie, nebo na zabití rychle postupujícími Němci. Hraná nenucenost, kamarádství, ale i beznaděj je dobře natočena slavným režisérem Verneuilem (Sicilský klan, Zbraně pro San Sebastian, Strach nad městem, Mrchožrouti). Mladičký Belmondo je pak třešinkou na dortu. Lepším filmem o ustupující armádě je snad jen Peckinpahův Železný kříž. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=k3q6S9ZyWxo (23.11.2010)

Válečný film zase trochu jinak, a po Nolanově Dunkerku (který ve mně pořád rezonuje), jenž ukázal tuhle historickou událost z pohledu Britů, tu máme tentokrát pohled Francouzů, resp. hlavně vojáka Maillateho, kterého tak skvěle ztvárnil Jean-Paul Belmondo. První, co mě na Víkendu na Zuydcoote zaujalo, jsou bojové scény, nálety Štuk, výbuchy, vše působí velice realisticky (chvílemi to dokonce překonává i Nolanův majstrštyk). Film bez patosu a velkých vlasteneckých proslovů, ale o to silnější (díky kleopatře za tip na tento skvělý válečný kousek a doporučuju dál). (27.08.2017)

Jean Paul Belmondo jako řadový voják francouzské armády, který se dostává na pláže u Dunkerque v červnu 1940, aby se nalodil na nějakou loď a odplul do Anglie. Místo toho ale prožívá neuvěřitelně dobrodružný víkend na místě zvaném Zuydcoote. Pohled na zničené francouzské a britské vojáky, kteří marně čekají na lodě a naprosto realné zobrazení pekla na plážích (všude samé vraky, výbuchy, vojáci, nálety, ...), to je to, co dělá tento snímek tím nejlepším zobrazením utrpení u Dunkerque. Je to příběh obyčejných vojáků a ne žádných hrdinů a přesto Belmonda na konci filmu budete považovat jako hrdinu. Samozřejmě nesmím zapomenout i na další dobré herecké výkony. Rozhodně stojí za shlédnutí a každopádně potěší válečné nadšence. (03.05.2010)