Víkend na Zuydcoote

Velmi zahímavý film, který zachycuje beznaděj a odhodlání francouzské armády za druhé světové války. Řekl bych, že docházelo ke strašné destrukci a demoralizace lidí i samotných vojáků. Někteří se s tím vypořádali lišácky a připravili se na příchod Němců, jiní se snažili zachránit útěkem svobodu. Vidíme scény zmaru a frustrace očima vojáka Juliena Maillata (Jean-Paul Belmondo), v popřežním městečku, kde byla velká pravděpodobnost, že toho, koho jste potkali potká zanedlouho smrt. Další vojáci: kulometník Pinot (Georges Géret), kněz Pierson (Jean-Pierre Marielle), vypočítavý Dhéry (Pierre Mondy), starostlivý Alexandre (Francois Perier).a chápavý anglický důstojník Robinson (Ronald Howard). Velice demoralizující museli být velmi časté nálety, při kterých jste se mohli jen modlit, aby vás netrefili. A zbívá jen touha utéct. Ženský faktor přináší maldá Jeanne (Catherine Spaak), která když už se nechává přemluvit k odchodu do bezpečí, tak její ochránce Julien sám umírá. Zajímavý válečný film, který krásně popisuje pocity zmaru a touhu po svobodě a bezpečí. Válka je nejkrutější hra, kterou si vymysleli mocechtiví páni. (18.04.2010)

Nejraději mám Belmonda pod de Brocou anebo Lautnerem a ani Deray nenatočil s Bebelem špatné filmy. Režie Henriho Verneuila zbavuje Jean-Paula jeho pověstných skopičin a filmy jsou docela vážné. Samozřejmě z hereckého hlediska je někdy změna přínosná. Víkend na Zuydcoote byl z mé strany dlouho opomíjeným. Přecejen dramata z druhé světové války zase nějak moc nemusím. Hodně mě překvapil konec, který si nechám pro sebe a nebudu jej vyzrazovat. (10.01.2012)

Neskutečně nudný, zbytečný válečný film. Stejná nuda jako Tobruk. Hromada iracionálně se chovajících postav ve stylu, válka je jen soused, co občas hlučně klepe na vrata. Předvídatelnost vysokého stupně taky na celkovém dojmu nepřidá. Chápu, co chtěl autor říci, stejně jako u Tobruku. Bohužel koncepce byla stejně nezáživná. Byť, jak zmínil kolega Enšpígl, nálety i jiné scény jsou natočeny celkem slušně. Bohužel musím konstatovat, že dva shurikeny tomu sice dám, ale je to těsný. Pokud v tom měla být lehká nadsázka...nelíbila se mi. (19.02.2011)

Francúzska obec Zuydcoote je vzdialená od francúzskeho mesta Dunkerque okolo 10 km, čo je takmer na jeden poriadny hod kameňom, samozrejme v úvodzovkách, pričom slávne-neslávna „operácia Dynamo”, sa tým pádom teraz dostáva do širšieho (po)vedomia, keďže sa nielenže priamo dotýka najmä toho druhého miesta, ale predovšetkým sa na opačnom mieste nachádza i konkrétny protagonista Julien Maillat, ktorý je mimochodom uviaznutý v piesočných dunách, čakajúci na spasenie, bažiaci po záchrane, neustále sa krčiaci pred nemeckým bombardovaním, či zo začiatku snažiacim sa nalodiť na loď do Anglicka, alebo na druhej strane sa jedná len o večne sa motajúceho a flirtujúceho mladíka, ktorý ani v podstate sám nevie, čo vlastne na tomto mieste robí, rovnako ako aj mnohí ďalší jeho rovesníci, čo si na túto situáciu už medzitým tak trochu zvykli... ?  Z každého rožku trošku, ako sa tradične hovorí, keď ma nenapadá pokračovať zrovna ničím iným, než práve tým, že Belmondo znovu spolupracuje s Verneuilom, no tentokrát mám opäť zmiešané pocity, čo ma vôbec neteší, a tak som momentálne priam presvedčený o tom, že najlepšou ich vzájomnou spoluprácou, boli jednoznačne iba bravúrne Opice v zime, čo už snáď absolútne nič viac neprekoná... ?  Ešte by som určite nehádzal flintu rovno do žita, lebo mám minimálne jedného zdatného kandidáta, ktorý by mohol vylepšiť celkové dojmy. Je mi to naozaj úprimne ľúto, že mi nesadol nasledujúci film z tandemu Jean-Paul Belmondo/Henri Verneuil, teda aby som nebol príliš kritický, áno, pozerať sa to síce dalo, no asi budem mimoriadne náročným divákom, ktorý si len tak hocičo/hocikoho nepripustí k telu (v tomto prípade k svojmu zraku), i keď patria k mojim obľúbencom, len už som to predtým tiež spomínal, že nie každý film sa im automaticky vydarí. (02.08.2022)

Seržant ustupující francouzské armády si musí první červnový víkend roku 1940 uvědomit, jestli je víc nebezpečno v okolí Flander, nebo flunder.. Belmondo jako Verneuilovo dynamo, co se po Zuydcoote pohybuje zčásti vedeno vlastní vůlí a povětšinou osudem a přitom jediný cíl s jasnějšími obrysy, je zmrskat se pernodem na oslavu konce toho všeho zbytečného umírání. Kdyby nebyl víkend, mohlo by se říct, že je to o hrdinech všedního dne. O kamarádství, morálce a vtipkování zakrývajícím nejistotu a strach. Výprava simplement spectaculaire. Nolan se podle mě díval velmi pozorně.. (19.06.2023)