U konce s dechem

Jako kriminálka svoji obyčejností a nevzrušivostí naprosto selhává, milostná linka je na tom už o něco lépe. Hlavní pár ve složení Belmondo-Seberg je fajn, jejich dialogy se docela dobře poslouchají a je celkem zábava je pozorovat, tedy než to člověka směrem ke konci omrzí. A závěr mi moc zvládnutý nepřišel, dal se čekat a větší emoce ve mně tedy nevyvolal. Dávám lepší průměr, od Bláznivého Petříčka (víc jsem toho od Godarda zatím neviděl) je to přece jenom slušný krok vpřed. (14.06.2013)

Po super sracce Blaznivy Petricek jsem od Godarda nic moc necekal. Takze nakonec docela prijemny prekvapeni, i kdyz stejne to ma svy mouchy. Jsou tu takovy dva zasadni problemy. Strihacovi obcas jebne a je schopnej udelat behem pul minuty dvacet strihu, napriklad sledujem dialog a je zaber na jednu osobu, ktera nic nedela, jen mluvi a to je desetkrat strihnuto, takze vzdy ma trochu jinak hlavu. Coz v podobnejch scenach sice pusobi lehce stupidne, ale da se to jeste vzit, jako snaha o nejaky oziveni. Horsi to je, kdyz se treba nekam jde nebo jede, to je taky jeden strih za druhym, takze auto jede po jedny ulici, strih, po druhy, strih, po treti atd. a dialog pritom furt pokracuje ten stejnej, takze to vypada, jak kdyby litali teleportem. Nastesti tenhle prisernej strih je jen obcas, jinak je film natocenej moc pekne. Druhej a zasadnejsi problem, jsou dialogy, film je totiz postavenej hlavne na nich, ale ja si nemuzu pomoct, ty dialogy jsou fakt strasne stupidni, naprosto priserny kecy o hovne a furt dokola stejny zvasty. Nicmene hodne zachranuje hlavni herecka dvojice. Seberg jako mlada americanka je roztomila a Belmondo si strihnul naprosto paradniho drsnaka, vecne s klouboukem, brejlema a cigarem, nese se po meste jako nejvetsi machr ze vsech, obcas nekde ukradne prachy, kazdou chvily ukradne auto a porad se schani po dalsich prachach, pripadne chce opichat Seberg. Ale jestli cekate, ze tu je nakej poradnej pribeh, kterej tomuhle vsemu da vetsi hloubku, to fakt ne, tady skutecne o nic jinyho nejde, pouze o Belmonda chodiciho po meste, spoustu dialogu a o to, ze ho hleda policie pro vrazdu. Slabsi 4*. (01.08.2009)

Bohužel, nic pro mne. Krásná Jean Seberg, úžasný Belmondo a pak spousta dialogů, některé zajimavé a zábavné (v ložnici, v taxíku), některé ubíjející, ovšem u drtivé většiny mi byly absolutně ukradené. Za celou délku snímku se mnou U konce s dechem nehlo ani o milimetr a malinký úšklebek vytvořila až poslední věta. Zdejší hodnocení vcelku chápu, ovšem má hlava je trošku jiná. (06.01.2011)

Belmondo je tak trochu ona nová vlna a Patricie konzervativní filmaři z druhého břehu, ale jelikož je Patricia zároveň sexy Američanka (Godard měl přes svoji radikálnost klasické americké filmy rád) a Belmondo hulvát (oproti naleštěným elegánům v čele s Bogartem zavedl anarchista Belmondo nový étos), můžeme jasně vidět, že nová vlna je teprve na svém začátku a novátorští režiséři nejsou ještě úplně odtrženi z odkazu tradiční školy. Godardovi nešlo o to zreformovat filmový syntax, ale najít způsob, jak zachytiti civilní realitu elegantně. Proto tak dlouho trvalo, než na to někdo přišel – protože k překvapení všech se dá realita nejlépe zachytit zesilujícími formálními postupy, který můžou působit manýristicky, ale přibližují filmy všednímu životu. Tím se dává filmům švunk i přes nedějovost. I v současné filmařině se dosahuje autenticity paradoxně neautentickými prostředky přes různá zesílení obrazu a zvuku ap. Tento typ sice neodpovídá naší skutečnosti, jak ji vnímáme, ale vsugerovává nám pocit větší věrohodnosti, jak na prahu 21. století předvedl Greengrassův Bourne. Kupříkladu tradiční formuli záběr-protizáběr se Godard zatvrzele vyhýbá, místo toho rozstříhává souvislé záběry a k rekonstrukci jde přes dekonstrukci. U konce s dechem spojuje scenáristická ukázněnost Truffauta a formální radikálnost Godarda. Jistě, spousta diváků spatří ve filmu roztomilý existenciální příběh a jen nepočetná skupina stylistů bude juchat blahem nad vedením herců a použitím kamery, zvuků a střihu. (24.03.2008)

Jean-Luc Godard přešel od slov k činům vynikajícím způsobem. Použil k tomu příběh pařížského floutka s pomačkaným ksichtem a zvláštně půvabné americké studentky a natočil s nimi film, jehož dlouhé dialogové scény jsou prakticky o ničem, přesto jsou stále zajímavé. Belmondova postava se ani nesnaží být nějak sympatická, přesto si nakonec mé sympatie získala. Výjimečný film, ale na pět hvězdiček to není. (28.03.2006)