Před půlnocí

Devět let uteklo jak voda, takže jsou Jesse a Celine zpět (na plátně). Před soumrakem jsme je opouštěli jako zamilovanou dvojici, ovšem stále nesezdanou, což se Před půlnocí změnilo. Pořád jsou plní elánu, myšlenek a snad i lásky, i když všechno to požírají nemilosrdně tikající hodiny (nebo spíš přibývající roky) a každodenní stereotyp. Richard Linklater a spolu s ním Julie Delpy a Ethan Hawke mě pořád dokáží překvapit, rozesmát a nechat přemýšlet. Snad je to tím, že mně plynou léta podobně jako jim .. jen oni žijí jiný život, do kterého nemohu nijak zasahovat, jen ho prožívat s nimi. A baví mě sledovat s jakou grácií se dokáží pohádat a jak nádherně se zase usmiřují, baví mě jejich pošťuchování i trable s neposednejma holkama. (22.08.2013)

Občas se to stane, vlastně jednou za devět let... přijde chvíle, kdy zapomenete, že se díváte na film. Ale kdyby byl můj život filmový scénář, psal by ho Richard Linklater. Jak dalekou cestu jsme ušli od cizinců ve vlaku do Vídně. A jako by to bylo včera. Stalo se Vám někdy, že by Vám jedno letmé náhodné setkání převrátilo život? Více v recenzi na FS. P. S. Možná jsme tohle varování potřebovali, tohle je totiž něco, co hrozí všem osudovým setkáním a spřízněným duším. (24.06.2013)

„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím. (15.03.2020)

Taková natěšenost na Řecko, ale celé se to klidně mohlo odehrávat někde na Floridě nebo u Nice, a bylo by to putna, protože kromě záběru na letištní halu v Kalamata a pár nesmělých pohledů na moře přes koruny olivovníků kamera celou dobu bere jen ústřední dvojici. Někdo asi měl pocit, že divák nesmí být ochuzen o naprosto tuctový příběh několika sobců. V tom filmu je hodně pravd, nejvíc ta, že miliony lidí se rozvádějí. Což všichni víme, a taky víme, proč to tak je. Jenomže ve filmu se v tom nebývale rochní, plkají moribní kraviny, až se u toho za ně stydíte, a divákům se třepou kolena, proboha, jak je tohle dokonale ze života! (25.08.2013)

Tleskám Linklaterovi za odvážnou volbu toho, kam by se měl příběh Jesseho a Celine ubírat. Ta volba je logická, ale pro filmové diváky, uvyklé na happy endy, možná překvapivá. Hlavní hrdinové si v Před úsvitem a Před soumrakem odžili jednu z nejdojemnějších a nejreálnějších romancích vyprávějících o tom, že když potkáte někoho výjimečného, už nikdy se vzpomínky na něj nezbavíte. Před půlnocí vypráví o tom, co se stane poté, kdy je tahle velká love story odžitá. Nepřijde happy end, ale normální život, kde se pár hádá o maličkostech i zásadních věcech typu odlišné představy o budoucnosti. Julie Delpy a Ethan Hawke jsou pořád stejně ve svých rolích skvělí a mají stále úžasnou chemii - a právě proto je drsná výměna názorů, která přijde v druhé polovině filmu, tak účinná a fascinující... a nepříjemná, protože tyhle dva máte rádi a neradi je vydíte nešťastné a situaci, kdy si jdou po krku. Jejich dialogy jdou znovu do živého a znovu dokazují sílu slov, ale v tomhle díle ty slova naše hrdiny rozdělují. Pro někoho nuda, pro mě nezávislý film roku. 80 % (31.07.2013)