Režie:
Richard LinklaterKamera:
Christos VoudourisHudba:
Graham ReynoldsHrají:
Julie Delpy, Ethan Hawke, Athina Rachel Tsangari, Panos Koronis, Ariane Labed, Walter Lassally, John Sloss, Seamus Davey-Fitzpatrick, Xenia Kalogeropoulou (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Jesse a Céline mají dvojčata Ellu a Ninu a končí jim prázdniny na jižním Peloponésu, kde s nimi byl i Jesseho syn z rozvedeného manželství Hank. Chlapec právě odletěl a dvojici po rozlučkové hostině s tamními přáteli čeká romantický večer v místním hotelu. Ten se však po slibném začátku změní v nelítostně upřímnou diskusi a bilanci, v níž hlavní slovo má výřečná Céline. Oba mají své kostlivce ve skříni, oba mají obavy z budoucnosti a oba se potýkají s realitou všedního dne... (Česká televize)
(více)Videa (4)
Recenze (461)
Linklaterovu trilógiu som sledoval v poradí 2-1-3, pričom jednotkou pre mňa ostáva dvojka, čo je v rozpore s mienkou väčšiny. Ja som vnímal tie tri beforovky ako počas očarenia, počas precitnutia a počas dezilúzie. Napriek prudko odmietavým vyjadreniam niektorých mojich obľúbencov (mat.ilda) považujem aj túto časť za zaujímavú, závažnú a mne blízku. Predpokladám, že mnoho manželských, či mileneckých dvojíc prešlo touto fázou bilancovania, či prehodnocovania, ktorá nie je príjemná, pretože ukazuje rozdiel medzi očakávaniami a ich naplnením. Napriek tomu, že ide o čisto konverzačný film, ktorý by bol vhodný aj do divadla, som sa ani na chvíľu nenudil a hlášky typu (hele kozy a ahoj pse) ma vôbec nepobúrili, lebo takto nejako sa množstvo ľudí vyjadruje bez toho, aby v tom videli niečo neprirodzené. Písať o hereckých výkonoch je zbytočné. Zvládli to obaja, i keď Julie Delpy o poznanie lepšie. A tak ako u Bournovskej trilógie, aj u tejto si prajem, aby nikto neprišiel s nápadom spraviť z toho tetralógiu, veď KDD (každý dolár dobrý). ()
Až v závěrečné části trilogie jsme si s Linklaterem opravdu sedli. Jeho hrdinové definitivně dospěli a při všech svých nedostatcích už dokáží vystupovat jako zralí rodiče a partneři. Už to není tak sebestředné, protože manželský pár doplňují jejich děti, známí a přátelé. Věkově, starostmi i pocity jsou mi blízcí, jejich problémům a chování rozumím. Řekl bych, že Linklater během dlouhých přestávek mezi snímky vyspěl i jako filmař. Celkový dojem: 80 %. ()
Céline a Jesse již jako odpovědnostmi středního věku poněkud vyčerpaní rodičové, kteří přehodnocují vztah, jenž byl v předchozích filmech pouhým příslibem. Porozumění se zdá po letech paradoxně těžší než na začátku a láska je teď častěji dílem vůle než citu. Navíc ani "epocha dočasnosti" vztahům na trvání nepřidává. Manželé stojí na půl cesty mezi šedovlasou generací, která dosud u oltáře slibovala "dokud nás smrt nerozdělí" a mezi těmi mladými, kteří do svých exotických přeshraničních partnerství již vstupují s tím, že jsou jen na čas. Ve společnosti, která již nevěří na trvalost je těžké u svého "ano" vytrvat. Obzvlášť pokud - tak jako v Jesseho případě - již jedno manželství zkrachovalo. Linklaterův film je opět skvělý, byť v něm oproti tomu minulému zas o něco ubylo lehkého poetična ve prospěch těžknoucí reality. Snímek odkazuje na Rosseliniho "Viaggio in Italia": v jednom okamžiku explicitně, jinde v náznacích. Mezera padesáti let je však znát: zápas o manželství je podobný, jen přibylo pragmatismu a schází tu zázrak. ()
Julie Delpy a Ethan Hawke mi s jejich romancí skočili do života náhle. Vlastně v momentě, kdy se spolu sešli podruhé, prý náhodou a opět v Paříži. Ano, první jejich setkání jsem i po shlédnutí tohoto filmu ještě neměl čest vidět. Na druhou stranu si myslím, že v rámci intimní diskuze jsem se dostal hodně daleko a tak vnímám dost z toho, co v tomto filmu proběhne. Bohužel to u mě už není na pět hvězd. Možná si i myslím, že ženská tenhle díl ocení víc, jak chlap. To, co pro ženskou v tomto filmu je výhrou, je pro muže výzvou. A to mluvím o vztahu. A tady to Julie předvede hned několikrát. Začátek filmu se jeví naprosto božsky, především nekonečná scéna v autě, pak proběhne další parádní scéna u řeckého oběda no a nakonec to všechno zazdí ta noc v hotelu. Nevím proč, nechci být mužský feminista, ale pokaždé je problém v chlapovi. Proč? Každopádně Řecko nemohlo být víc sexy než v tomto filmu. Jsem rád, že i pár Američanů, respektive tvůrců tohoto filmu, pochopilo, že Evropa dokáže být boží. ()
,,KDYBYCHOM NEMĚLI HOLKY A VŠECHNY TY STAROSTI KOLEM, BYLY BYCHOM POŘÁD SPOLU?…“ /// ÚVOD:Pro všechny stojící na počátku manželství, nebo pro ty, jenž si myslej, že fláknout dveřma je řešení... PART 1: Ethan se předkecá na letišti se synem, aby pak pokračoval s manželkou cestou na statek, kde trávěj dovču. Holky vzadu spěj. Kecaj vo všem: děti, syn, bejvalka… PART 2: Statek. Ethan kecák s chlapama a paní s ženskýma. Vo všem, ale spíš o sobě, vo práci. Holky už jsou vzhůru. Pak večeře, je jich 8 a povídaj. Vo všem – přiznávám, že pár myšlenek (příběhů) mě zaujalo. PART 3: Cesta na hotel. Oni dva – sami. Povídaj o něčem jiným než o dětech a povinnostech. Jdou a mluví a mluví A PAK(!) – sednou a mlčky sledujou západ slunce. To je krása. TO TICHO! PART 4: Hotel. Kozy ven, ale manželská romantika už není co bejvávala. Není to věkem. Je to těma rokama vztahu. Asi bych vo tom něco mohl vědět. Takže je potřeba – správně! – si vo tom PROMLUVIT. ZÁVĚR: Snaha o zachycení podstaty manželství nebo vztahu po x letech? Snaha o zdokumentování opravdovýho života dvou lidí? Asi. Čekali jste něco jinýho? Jak dlouho jste spolu? Dám 3*, protože se se vším dá souhlasit. Ale jinak – NUDA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč vím, jak to začalo. (no, já to nevěděl a taky žiju…) 2.) Myslím, že nejvíc štěstí mi přinesou přátelé a práce. 3.) Mám málo svýho rodinnýho života (hlavně hovory s manželkou mi chyběj). 4.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Galerie (22)
Zajímavosti (5)
- Pri rozhovore, keď Celine (Julie Delpy) a Jesse (Ethan Hawke) obedujú u gréckej rodiny, má Celine pri strihu striedavo ruku vyloženú na stoličke a zloženú dole. (Lukoh)
- Při rozhovoru v kavárně se střídavě mění poloha ramínka na levém rameni Celine (Julie Delpy). (orkadimenza)
- Film je věnovaný Amy, osobě, která byla inspirací pro film Před úsvitem (1995). Režisér Richard Linklater s ní strávil noc tak, že jen chodili po Philadelphii a povídali si. Později ale nebyli v kontaktu a Linklater mohl jen hádat, kam ji osud zavedl. Až v době mezi filmy Před soumrakem (2004) a Před půlnocí se dozvěděl, že Amy již před lety zemřela při autonehodě. Třetí kapitolu příběhu tak věnoval její matce. (novoten)
Reklama