Bojovník

Napínavý, dostatečně akční, inteligentní kriminální film, kterému je cizí něco jako je nuda, patos nebo klišé. Alain Delon se chopil i režie a musí říci, že se mu docela povedlo. Hraje zde také výborně hlavní roli nemilosdrného drsňáka, který mstí smrt svého přítele a své dívky. I když jeho hrdina není nijak příkladný, musíme mu po celý film držet palce. Do toho ještě Francois Périer jako ke všemu odhodlaný záporák Gino, policajt na způsob Columba Rouxel v podání Pierra Mondyho, půvabná Anne Parillaudová v roli hrdinovy přítelkyně Natalie a kvalitní kriminálka je na světě. 75%. (06.03.2006)

Patřím k těm, kterým se Delonová druhá režijní práce líbila krapet víc než debut ,,Kdo nastaví kůži.´´ V Kůži si vyzkoušel komediálnější polohu, roli lehkomyslného poldy Belmondovského typu a nutno podotknout, že korzovat s koženou bundou za doprovodu ulítlého osmdesátkového hudebnímu motivu mu tam šlu fakt dobře (:D) a i občasné hláškování se mu  podařilo. Ale rozsáhlejší pokusy o humor jsem mu v tomto případě moc nevěřil a jako celek to nebylo úplně ono. Tady se podařilo v případné hře na Belmonda (kterou tak ráda zmiňuje Snorlax.:D) najít lepší balanc. Na Delonovi je sice už trochu znát stárnutí a že to nejlepší už má za sebou, ale některé hlášky v jeho podání mě zde slušně pobavily (:D) a zbytek odehrál docela seriózně, se svým typickým charismatem a uhrančivými pohledy, bez tlačení na pilu a nějaké imitace. Film si taky víceméně v  pohodě jede svoje. Není to rozhodně žádná přelomově natočená invenční kriminálka, ale hudba je například velmi zdařilá (konkurence pro můj oblíbený song z Kůže.:D) a ve filmu je mnohdy i nástin napětí i nějaké temnější atmosféry, hlavně v otázce, kdo stojí za Delonovými pronásledovateli a v závěrečném překvapení padoucha. S lepší režíí to mohlo mít ještě  větší účinek (tímto si asi vyvozuji, že Alain měl zůstat hlavně hercem) v té nevýrazné režii, některých ušmudlaných prostředích, nesympatických mladých hercích, i občasné přílišné agresivnosti (Delon odkrágne každého.:D) je to dost rozkročeno mezi starou francouzskou školou a už lehkým osmdesátkovým úpadkem.  Ale zároveň třeba u scény prvního setkání Alaina s Nathálii se mi líbil nápad tmavého pokoje, kde jenom svítí záře venkovní reklamy. Celkově mě  znovu obsazení sexy sekretářky z Kůže Anne Parliaud určitě potěšilo. Francouzských kriminálek samozřejmě není zrovna málo a řada je daleko lepších. Na druhou stranu pro ně mám určitou slabost, dlouhou dobu jsem žádnou neviděl, a na tohle se na ČT 2  nekoukalo špatně.. Bonus navíc je i krátký odkaz na Samuraje a jedno vtipné pomrknutí směrem ke Kůži a mému oblíbenému songu (:D.) Ale to vám neprozradím, abyste se měli v Bojovníkovi na co těšit a měli motivaci se podívat.:D A mohu slíbit, že místy to bude pořád trochu hustý a bude hrát skvělá hudba.:D Tak jsem zase tam, kde jsem byl. Ani ten ,,tác´´ nemám.  (11.02.2022)

Nechoď tam. Viděla jsem to v kině tisíckrát. Chlápek říká, že je to naposledy a odkrouhnou ho. To je osud. / To není osud, to je cenzura. Kdybych nebyl sám takový fešák, přál bych vypadat jako Alain Delon. Kromě jiných výhod by mi to skýtalo možnost hrát v jakémkoliv filmu a učinit jej svou prostou přítomností bez ohledu na další kvality docela dobrým. Takový, docela dobrý, je i Le battant. Film esenciálně řídký jako mlha pařížských bulvárů, rozháněná směšně malými motorovými vozidly, vystavěný na fousaté historce o propuštěném vězni, zloději nikoliv prostém cti, zašitých diamantech a konkurenční bandě, která by si také ráda přišla po letech odnětí svobody autora loupeže na své. Prostota vyztužená zašmodrchaností nemá vlastní podstatu a vyprávění nezřídka absentuje zcela, ponechávaje film snímání Delonovu poflakování se, ale nepostrádá styl, z něhož cca 60% distribuuje svým charisma sám herec/režisér. Zbytek jde na vrub atmosféře časů, v nichž bylo k uskutečnění telefonátu nutno zaparkovat u krajnice a vstoupit do telefonní budky, a nesmlouvaný zákaz nošení podprsenek. Kůži a to ostatní nastaví Delonovi v průběhu filmu Marie-Christine Descouard, Andréa Ferréol a (stejně jako dva roky předtím) Anne Parillaud, všechny v ohanbí s čímsi, co nemohly nebýt paruky. Jistou osobitost propůjčuje filmu stále patrné Delonovo režisérské diletantství, projevující se v přijatelných vypravěčských hloupostech (např. fotografie zesnulé v jejím vlastním bytě) a neuvěřitelně pitomé práci s repetitivním šansonovitým sountrackem Christiana Dorisse. Říkala jsem ti, že nechci umřít blbá... *kucky* *kucky*... (28.12.2019)

Policie i ctihodní zástupci organizovaného zločinu ví, že z vězení právě propuštěný chmaták Jacques Darnay kdysi uloupil diamanty, které se nikdy nenašly. Darnay však nikomu nechce pošeptat do ouška, kde drahé kamínky uschoval. Duše neodbytných gangsterů po zabijákových střelách spěchají do pekla, policie si s Darnayovým tradičně neprůstřelným alibi také příliš neví rady a mlčící diamanty na nikoho spiklenecky nepomrkávají z úkrytu. (16.06.2009)

S obličejem hezounka se může stát herec hravě idolem dam a dívek v romantických rolí, ale pan Delon te néééé. To je jinej mačos, takovej drsňák obecnej, nevím o kolik se díky tomu ošidil o srdcí slečen a paniček, ale zase získal to moje. V téhle kriminálce mě sednul dokonale a díky i v mládí krásné Anne Parillaud jsem ochoten tehle vydařené kriminálce odpustit jistou vláčnost ve druhé polovině filmu. Sice trošku žárlím, že se tam Delon vyspal s Anne Parillaud a kvůli tomu jsem chtěl ze žárliosti strhnout hvězdu z hodnocení, ale nebudu tady dělat žárlivé scény. Taky to vysvětluje tu délku filmu. On tam spal asi se třema holkama a za 90 minut to nezvládnu ani já, natož DELON, proto těch 120 minut a ta vláčnost v ději. (22.07.2007)