Režie:
Kim Rocco ShieldsKamera:
Sandra Valde-HansenHrají:
C. Ashleigh Caldwell, Lexi DiBenedetto, Louis Bottino, Gabriella Holland, Sheri Levy, David TillmanObsahy(1)
Ashley je dospívající dívka, vyrůstající v typické americké rodině na kalifornském předměstí. Má dvě mámy, dva dědy, dva strýčky a mladšího bratra. Zamiluje se do svého spolužáka, což je proti všemu, čemu byla v životě učena. Žije ve světě, kde "normální" a "menšinový" je prohozené a dívka tak čelí faktu, že je heterosexuální ve světě párů stejného pohlaví. Nepopiratelná přitažlivost k jinému pohlaví z ní dělá neustálý terč verbálních a fyzických útoků, které vrcholí tragédií. Šikana dospívajících a sebevraždy kvůli sexuální přitažlivosti, kterou cítí, jsou absurdní a tento snímek bez milosti ukazuje celou krutost současné společnosti. (TroiMae)
(více)Recenze (66)
Málokdy se najde krátkometrážní film, který by dokázal mít tak silnou tématiku a způsobit velké pohnutí. Tohle je určitě jeden z nich. Navíc hlavní dětská herečka to zahrála velmi přesvědčivě. Možná jen příliš krátká stopáž na to, abychom celému tomuto převrácenému světu dokázali přijít na chuť a plně se sžít s problémy hlavní postavy, ale cílený dopad to určitě má. Mám ráda filmy, které mají co sdělit světu. ~(4,2★)~ ()
Už jen samotná myšlenka obrácených rolí je zcela nelogická. Člověk chápe snahu, co chce snímek říci, ale když to stojí na křivých nohách... Svět, kde by bylo normální být homosexuálně zaměřený, by totiž byl svět bez dětí. Od přírody homosexuálové děti nemají. Takže by neexistovala ani ona dívenka. Její sebevražda by se tedy dala brát i jako poukaz na svět plný 4% menšiny a bez dětí. ()
Dvě hvězdy za sympaticky civilní dětské herce. Ale poselství snímku, které má obrácenou formou upozornit na homosexuální šikanu mi přijde jako zbytečné dramatizování a parazitování na "problému", který ve skutečnosti v současné době minimálně u nás v podstatě již neexistuje. I osobně znám ze svého okolí několik spokojených homosexuálních párů, ke kterým se naopak lidé chovají spíš s křečovitým respektem, protože se bojí, aby náhodou nebyli vnímáni homofobně. Dokonce i legistativně už se situace ve společnosti mění, v USA začínají mít i podle nových zákonů homosexuální páry stejná práva. To, že v pubertě svoji orientaci nebo jakoukoli odlišnost od stáda ještě člověk nedokáže plně zpracovat a to, že děcka jsou samozřejmě zlomyslná stvoření, která si ráda smlsnou na jakémkoli outsiderovi, je věc jiná. ()
No... Kdyby nechali děj odehrávat se v normálním světě, hodnotila bych určitě líp, ale to by zase neměli tu obrovskou „pointu“ na duhové ceduli, kterou by mohli mávat ve vzduchu. Kdyby roli homo- a heterosexuality nepřehodili, ukázali by na důležitější problémy, jako je náboženský fanatismus (jako křesťanka odmítám cítit zodpovědnost za lidi, kteří tvrdí, že věří ve stejného boha jako já) a šikana ve školách. Nedávno jsem zjistila, že podle někoho platí logika: manželství různých ras jsou rovnoprávné => manželství stejných pohlaví jsou rovnoprávné. Argumentace, že heterosexuální svazky plodí děti je prý lichá. Takto zarytí agitátoři homosexuality mě vytáčejí ještě víc, než zaprdění katoličtí radikálové. Přestože můj osobní názor je: je to každého věc. Kdo je bez viny, ať první hodí kamenem ; ) ()
Je naprosto přijatelné, pokud tento nápad připoutá k sobě tolik pozornosti a na konci této cesty divák pochopí, že se nemusí vyrovnávat s nějakým obráceným fenoménem, ale s mnohem prostším a důležitějším problémem, kterým je šikana. Překvapivě. Protože pokud nepřežijete dětství, nemá smysl řešit otázky dospělého života. ()
Galerie (10)
Reklama