Povídka o policajtovi

Člověk by řekl, že 107 minut není zas tak dlouhá doba. U Povídky o policajtovi jsem se však přesvědčil, že takový časový úsek se subjektivně může zdát stejný jako čtyřhodinový seminář na téma využití hemoglobinu v současném světě. Příšerná nuda a tu druhou hvězdičku přidávám jenom proto, že jednu dávám ještě větším sračkám. 30% (13.11.2018)

Borniche kontra Buisson. První musí dopadnout toho druhého, jinak brunátnému nadřízenému rupne cévka (krásné klišé kriminálek) a pošle ho na venkov chytat zloděje slepic. Nelze se pak divit, že Delonova postava vypaluje jednu za druhou (až dehet prostupuje skrz obrazovku) a bezohledně směrem k uklízečce típá vajgly na podlaze kanceláře. Je to totiž stres chytnout někoho jako je Trintignantův psychopat (záporák z rodu Schneiderů a L´Epervierů), protože už jen jeho pohled naznačuje, jak by si náramně užil, kdyby vás mohl rozřezat pilkou.. Klasické francouzské krimi o mravenčí práci Sureté, která se převážně skládá z mačkání práskačů a informátorů, dokud z nějakého nekápne božská. Nutno pochválit nezvyklý Abrhámův dabing a to nejen proto, že když měl Delon v hubě žváro, on ho měl ušislyšně taky.. (22.10.2018)

Ze začátku to vypadá naprosto skvěle. Alain Delon je jako správný policajt prostě klasicky dobrý, ale Jean-Louis Trintignant je jako grázl naprosto skvělý. Bohužel tím jak snímek graduje, se z toho... no vlastně ta gradace se z toho vytrácí a finále mě spíše zklamalo a ty pocity mi vydržely především. Škoda. (06.01.2017)

Epilóg daného titulu Flic Story, mi nakoniec prišiel asi i oveľa viacej zrozumiteľnejším, než zrovna povedzme celá predchádzajúca »reklama na cigarety«, a to teda konkrétne z priameho pohľadu ústredného protagonistu Rogera Bornichea - prehrávajúceho sa inšpektora, z ktorého sa vskutku nielenže akosi neustále strašne vznášala akási dymová clona, ako z nejakého fabrického komína, ale zároveň ešte popritom všetkom dokázal i naraz fajčiť a rozprávať, až mi to normálne pripadalo práve iba tak, že mal tie cigarety doslova nalepené o ústa, pretože mu skrátka nebolo niekedy ani poriadne rozumieť, čo si to vlastne stále melie popod fúz; jednoducho povedané: rozhodne to podľa môjho názoru predstavovalo rušivý charakter, kedy sa už pomaly prestalo myslieť i na ostatné filmové zložky, akými sú strihová skladba & scenár, ktoré väčšinou bývali len odsunutými na vedľajšej koľaji: nebola im venovaná dôkladnejšia starostlivosť; najmä čudnému, «scenáristickému kreditu», ktorý si mimochodom svoju SIM kartu premrhal na toľkých nonsensových faux pasov, až tým určite začala strácať na vierohodnosti, k čomu sa tradične pripájala aj pomerne dosť chabá montáž, že francúzsky režisér Jacques Deray, zrejme iba počúval samé rozkazy od francúzskej hereckej hviezdy a producenta v jednom: ALAINA DELONA, keď si vonkoncom príliš nevšímal ani toho, „koľko prešľapov obsahoval jeho titul,” proste ani nijako extra zvlášť zase nedokázal odporovať, [resp. obhájiť si svoj osobitný názor] tomuto ústrednému predstaviteľovi, ktorý si v podstate robil, čo uznal za vhodné, a čo by podľa neho malo fungovať, no nefungovalo - maximálne ledva tak na 60%. • A možno nebyť jeho náprotivku, stojaceho na opačnej strane barikády, Émilea Buissona, alias naprosto šialeného a psychopatického zločinca, a k tomu i sériového vraha v pomere: 2v1; v charizmatickom stvárnení J-L Trintignantom, tak pevne verím tomu, že by bol celkový výsledok predsa značne rozpačitejším, než v skutočnosti už i tak je, pričom ani jemu nebola dejová osnova vždy priaznivo naklonenou. • Čakal som omnoho viac, ako sa mi naostatok dožičilo, čiže nemôžem ani poprieť, že by som nebol vôbec sklamaným, ba úplne naopak: prevládajú rozporuplné pocity s tým dôvetkom, že ak by sa dajme tomu ihneď vymenila táto »francúzska hviezda« za inakšiu, rovnako jasne žiariacu h-v-i-e-z-d-u [napríklad v podobe Lina Venturu atď], tak som si priam istým v tom zmysle, že presne vtedy by už konečne začala prevládať podstatne väčšia spokojnosť v rámci celku, pretože by sme sa sústredili aj na inakšie veci, než len prezentáciu tabakových výrobkov na samotný úkor rozprávania daného príbehu, čo bol bohužiaľ akurátne tentohľa prípad! PS: dve klasické "béčka" si išli po krku snáď podobným spôsobom, ako klasickí animovaní predstavitelia v náležitých podaniach kocúrom Tomom a myšiakom Jerrym, a teraz zostáva už len správne [z]odpovedať na 2 otázky, koho z nich predstavoval Tom, a kto následne toho Jerryho? (23.03.2024)

I po těch letech je to pořád hodně kvalitní thriller s vynikajícím Jeanem-Louisem Trintignantem. Byl to první film s tímto hercem, který jsem viděl. Na rozdíl od Delona, který svého policistu "jen" dobře hraje, Trintignant mě přesvědčil, že JE Emile Buisson. Tedy vlastně Emil Bizon - postrach mého dětství. (23.10.2005)