Spálené stodoly

Minimalistická, chladná detektivka, ve který neni žádnej detektiv superman, kterej všechno vyřeší s prstem v nose. Tady je hlavní postavou naprosto normální a uvěřitelnej vyšetřovatel (Alain Delon v nejlepší formě), kterej jenom dělá svou práci. Tyhle filmy já prostě můžu. Navíc mě potěšila hudba od J.M. Jarreho. Hvězda dolu za poněkud deus ex machinovský vyřešení případu, který mě tak trochu zklamalo. Pak jsem měl ještě trochu problém zvyknout si na to, že Delona daboval Cupák. Ale za to film nemůže. 80% (02.08.2012)

Nemůžu si nad francouzskými filmy naříkat. Sedmdesátá léta jako kdyby byla vysloveným tahákem na pět hvězd. Spálené stodoly mě totiž držely v napětí od začátku do konce. Úžasná, chvílemi až mysteriozní muzika, kterou připravil Jean Michel Jarre jako kdyby přesně sedla do té zasněžené vesnice k té prazvláštní rodince, o které tento film vypráví. Zajímavé, a podle mě i trošku neobvyklé, u tohoto filmu je ale to, že žádná z postav mi vysloveně nesedla. Alain Delon je tam, jakožto vyšetřovatel, víceméně v pozadí. Všechno ostatní ovládá naprosto dokonalá až hrůzostrašně vzhlížející Simone Signoret, která ovládá všechny kolem sebe malíčkem u jedné ruky. Svojí suchostí tento film až mrazí. Každopádně zimní atmosféra a klasické pohledy do očí mě donutili k tomu, abych po shlédnutí opět filmově chrochtal blahem. Psychicky jsem na tom ale byl o něco hůře. (21.09.2014)

Jedna odlehlá francouzská osada v oblasti, kde 5 měsíců v roce zuří tuhá zima a dokonce i když sníh roztaje, dávají lišky dobrou noc. Jedna farmářská rodina, kde mladá generace touží po úniku ze sociální nouze, otupující dřiny a mizivé perspektivy. A jedno nahé ženské tělo, zločin, který rozčeří poklidný život místních obyvatel a zavede do těchto míst policii a příslušníky justice. Spálené stodoly nejsou klasickou detektivkou a dokonce ani ne kriminálním thrillerem, jde spíš o psychologické drama, souboje dvou silných osobností, sice povahově a zkušenostmi extrémně rozdílných, přesto právě díky síle svého charakteru se navzájem přitahujících. Alain Delon v roli vyšetřujícího soudce a Simon Signoret v roli matky, která brání své děti ohrožené podezřením. Strhující herecký koncert a překvapivé rozuzlení. Atmosféru podtrhuje hudba, která používá často varhanní motivy, a kamera, která z nadhledu krouží kolem rozlehlého statku, aby se vzápětí z výšky přenesla na nějaký detail. Celkový dojem: 80 %. (21.11.2010)

Spálené stodoly, to je především souboj dvou herců. Pardon, vlastně jednoho herce a herečky, abych byl zcela přesný. A i když je Delon rozhodně mnohem známější a to skoro po celém světě, Simone v tomhle filmu podává rozhodně lepší výkon. Jako matka a zároveň hlava rodiny, působí jako lvice střežící své mladé a rozhodně Alana sportovní terminologií přehrává. Co na tom, že příběh a samotný konec trošku vyzní naprázdno, tyhle dvě hvězdy mně to ostatní vynahradily opravdu bohatě. (09.11.2014)

Spálená obloha, pod níž jsme chodili. Potemnily "dobré charaktery" v panenském kraji. Každý svému kostlivci náhle čelí... Zimní melancholie, vražda s otazníkem, rodinní příslušníci v nahotě svých prohřešků. Kyvadlo vesnické mentality se rozhoupává, rodinná bárka rozráží stojaté vody ostychu vlastní identity. Vražda jako spouštěč laviny dialektických not, obrušování povlaku sveřeposti, doutnající venkovská archaičnost v prachu niterných šelestí. Zastánce práva - ledově dokonalý Alain Delon s přemýšlivým klidem ve tváři, intelektuál s "koltem" diplomatické spravedlnosti a morálního bodyguardství. Přísná, férová, rázná a obětavá statkářka Simone Signoret coby matka-obhájce pravidel soudržnosti v ringu soukromého Damoklova meče. Vše pro rodinu, vše v zájmu zákona. Po "vítězství" boj o zachování vztahů, které se vlivem událostí rozdrobily. (06.05.2014)