Lost River

Only God Forgives in Lost River. Ryan Gosling trávil na pľace Nicholasa Windiga Refna až príliš mnoho času a tak sa rozhodol, že si jedného takého „Refna“ natočí aj sám. Vizuálne to zvládol, aj keď sa mi žiada skôr uviesť okopíroval, na jednotku. Lost River hýri farbami, štýlovým hudobným doprovodom, nesie sa v snovej, temnotou nasiaknutej atmosfére (ale s fantasy nemá nič spoločné, nenechajte sa zmýliť chybne uvádzaným žánrom na čsfd) a podarilo sa vykresliť aj depku v chudobou poznačenou prostredí amerického predmestia a jeho ľudí z nižšej sociálnej vrstvy, ktorí sa snažia pretĺkať životom. Bohužiaľ sa mu to celé nedarí spojiť do zmysluplného celku. Zameriava sa výhradne na spomínaný vizuál a atmosféru, ale zabúda na všetko ostatné. Jeho debutu tak chýba potrebné katarzia, smeruje od nikam nikde, jeho príbehové motívy vyplynú do prázdna a postavy v ňom nejakú výraznejšiu funkciu. Dokonca aj tá občasná brutalita alebo pokus o sexuálnu zvrhlosť (scény v druhej polovici v bare) sú skôr samoúčelné, než by mali pre samotnú story zmysel. V podstate typický Refn, akurát tento krát zrežírovaný Groslingom. Chápem, čo sa Gosling snažil svojim debutom dosiahnuť a režijné kvality v ňom určite tkvejú, akurát v prípade Lost River to je až také prílišné, ale hlavne prázdne napodobňovanie v jeho už podaní videného, akurát v prípade Drive a Only God Forgives iba pred kamerou. Jeho premiestnenie za ňu neprináša nič špeciálne, má síce pár zaujímavých scén, depresívnu atmosféru a temný vizuál, ale vo výsledku to je len o niečo menšie sklamanie než z Refnovho Only God Forgives. CELKOVO: 2,5* (5/10) (17.04.2015)

Gosling je síce audio-vizuálne celkom zručný a najal si aj skvelého kameramana, no ako rozprávač je ešte horší než Refn a to nehovoriac o budovaní atmosféry, kde je medzi nimi rozdiel niekoľko líg. Prečo väčšina tvorcov týchto vizuálne podmanivých filmov s dôrazom na atmosféru takmer v zásade kašle na príbeh? 5/10 (03.06.2017)

Jeden nemůže vládnout všem. Goslingův debut není zdaleka takové wtf jako Refnovy díla, ale právě možná díky tomu, že není tak silně zaklíčovaný, působí jeho příběhová stránka trochu nedopočeně. I tak si lze v téhle atmosférické art housovce něco najít a nepůsobí to na mě jako rychlopečený blaf. Cením hlavně silné obsazení méně známých tváří, působivý visuál, atmosféru a scenerii chřadnoucího Michiganu a Goslingovu spacehedskou direkci. Až se mu příště podaří napsat příběh, který bude spojovat víc nitek, bude to určitě stát za to. (29.11.2018)

Fascinující. Oheň a voda. Zpočátku zvolna a líně plynoucí příběh má to, co dělá film filmem - výbornou kameru a skvělou hudbu. Řada obrazů by se dala rámovat, pro mne jeden z mrazivě úchvatných je Barbara Steeleová s televizí a ohněm. Dokonalé spojení hudby a obrazu je pak v podzemní taneční scéně, z níž sálá život a čiší smrt současně. Všechny překážky a zátarasy na cestě končí očistou. Žánr fantasy bych vypustil, ale na druhou stranu jde o snímek do určité míry fantaskní, magický a mysteriózní. Barevně a kompozičně bezchybné, herecky zdařilé. Z krvavého divadla má největší sílu stahování kůže z obličeje a asi nejtajemnější je noční jezero. Film rozhodně není pro běžného mainstreamového diváka. Uvítá ho spíše okrajové publikum. (05.05.2020)

Ryan Gosling by rád šel ve šlépějích Nicholase Windinga Refna a Dereka Cianfranceho jako svých velkých režijních vzorů, bohužel se mu ale nedaří uspořádat směsku různých stylů a vlivů do kompaktního a fungujícího celku. Tato ambiciózní snaha kopírovat a napodobovat jde až tak daleko, že Lost River při sledování připomene hned několik filmů z poslední doby - nejvíce však magický realismus Divokých stvoření jižních krajin, který opět využívá bezmála postapokalyptického prostředí zuboženého kraje (zde vydatně suplováno sociálními problémy sužovaným Detroitem) a realistického zachycení života lidí nižší sociální třídy, typického Refnova samoúčelného a estetizovaného násilí, jenž nemá ve filmu výraznější funkci, a postav jako pouhých žánrových figurek. Ve výsledku vlastně trochu jako Jen Bůh odpouští s rozdílem v tom, že tady absentuje druhá vrstva hry s konvencemi uměleckých filmů, a na povrch vyvstává spíše režijní nevyzrálost, v níž je sice zachyceno několik zajímavých nápadů či scén, ale spíše jde jen o audiovizuální fetiš a exhibici než plně soustředěné vyprávění s potřebným přesahem. O Goslingově debutu více v recenzi... (23.05.2014)