Rozkoš

Ten film má v sobě něco vtahujícího. Něco, co člověka nutí na něj myslet, i když jej během sledování samotného docela iritoval - v čele s neurotickým Pleslem/režisérem a divným, výstředním umělcem/Budařem. Co oceňuju: 1) Oproti davadesátkovým seberflexím média se tady obsesivně neřešilo zaprodání reklamě. 2) Odhalení Myšičkova paralelního vztahu je krásná aluze ke Zvětšenině (střihačka na kompu přehrává stále dokola jeden "take", kde uvidí v druhém plánu svého milence s jinou). 3) Hra s nediegetickým zvukem, skvělý rytmus. Celý film by se dal pokládat za horečnatý sen o oplodnění hlavní představitelky. 4) Rovina sms v obraze, kdy to hlavní člověk musí ve filmu doslova číst. Byť to jistě není nic převratného, funguje to skvěle a ukazuje to na nevyužité možnosti "filmového" média. [...] Co pro mě ale selhává, je v podtextu se skrývající idea, že ženino plácání se mezi různě nespolehlivými partnery je nakonec šťastně vysvobozeno těhotenstvím a hned s dvojčaty. Zkrátka Rudlofová zbavuje svůj svět sociální reality (oproti předchozím, výborným Zoufalcům) a tím pádem se stává z její výpovědi konstrukt. Kdyby film začínal narozením těch dvojčat, mohl se vydat úplně jinam, než k rituálním tanečkům o chandře pražských filmařů (no který úspěšný pražský výtvarník by spáchal spektakulární suicidum kvůli pocitu životní prázdnoty - čeští umělci mají spíš hroší kůži). Pořád je to ale v českém kontextu vyjímečný film, který ve mně svým tělem rozhodně zanechal rezonanci. (17.06.2014)

„…když dál děláme stále totéž.“ Hodně milé překvapení! Vizuální a technická stránka filmu byla parádní, tenhle fakt jsem poznal docela brzy a neustále se mi v průběhu filmu připomínal. Spíš mi před projekcí přišlo na mysl, zda mě Rozkoš nemine příběhem, postavami. A je sice fakt, že některé „umělecké“ a filozofické věci šly mimo mě, ale samotný děj mě chytil a moc bavil. Mnohé scény mi připomněly momenty, které jsem sám zažil či viděl ve svém okolí (nechci použít „jako ze života“, zvlášť, když se to dnes používá pomalu jako nadávka, ale tyto situace se dají takto charakterizovat) a s postavami to bylo stejné. Nejvíc se mi asi líbila scéna s kavárnou, kdy „on“ sedí vevnitř a „ona“ ho pozoruje z venku a píšou si. Ale co se týče konce, na jehož možnou variantu se několikrát upozorňovalo a já doufal, že na ni nedojde, přišlo zklamání; bohužel, bylo to vlastně jediné, co mi nějak víc na Rozkoši vadilo. Takže navzdory zdejšímu nelichotivému hodnocení dávám silné 4* a časem bych se k filmu zase rád vrátil. (13.07.2014)

Milena: "Jako proc Ti vlastne pisu, kdyz o mne vlastne zadny zajem nemas?" Vladimír: "No to je jako jasny, protoze bez toho by nebyla zadna Rozkos, zadne vnitrni napeti, zadna vyprazdnenost dusi, prahnoucich po necem. Zadnej film by nebyl." Milena: "Jses hnusny, cynicky prase, ale ponevadz jsem intouska, reknu to takhle: uz se nemusime potkavat. Nikdy." Vladimír: "Njn. Ale dneska vecir bych Te snad moh jeste jednou-dvakrat voprcat, ne?" Milena: "Tak jo, kdyz myslis." Milena: "Ale prijed az po desate, musim jeste v praci dostrihat tu reklamu na absintovou becherofku." (16.09.2014)

Uffff. Další z várky filmů, které se tváří výsostně esteticky a artově a výsledkem je tak akorát výsostná slátanina a nuda. U českého filmu mě to mrzí dvojnásob, ale prostě jsem to nedokázal dokoukat. A nudu nedokázali odvrátit ani pánové Budař, Myšička, Plesl,... O to je to horší. A Jana Plodková? Nepříjemná a nesympatická. Při téhle stopáži by mě na konci (kdybych se k němu pronudil a protrpěl) zřejmě odvezli rovnou do Bohnic či Beřkovic... Je mi líto, ale musím pohřbít další český film. (27.08.2014)

Úvod díla byl pro mě dost rozpačitý, ale celkově povedené drama dnešních dnů. V posledních dvou třetinách se dostává film o "hvězdičku" výš. Jak dějově, i když ten je trochu složitější, tak po výtvarné stránce. Myslím, že hodně diváků se ve scénách, které jsou dnešnímu životu až příliž blízko, pozná. Určitě dílo k odkoukání a následnému zamyšlení. Navíc snímek zdobí i krásné obrázky mého rodného města, tak možná bych dal i o půl hvězdy víc :-) (20.09.2014)