V plném slunci

Na to, že je Plein Soleil letos už 60 let, působí v porovnání s jinými filmy té doby stále dost svěže, stravitelně a krásně se na něj kouká. Pokaždé, když si ho po letech dávám, se musím podivovat malebné kameře Henriho Decaë, ve které se kulisy Itálie, kterou miluji, krásně vyjímají. Plein Soleil mě baví. Baví mě vizuálně, baví mě jeho tempo a to, jak je tam budováno napětí. A brutálně mě tu baví Delon. Role Toma Ripleyho byla jedna z jeho prvních velkých a také ho katapultovala ke slávě. Naprosto zaslouženě. Musel to být asi zásah osudu, že mu do klína přistála role, která se k němu neskutečně hodí a zároveň mu musela být v té době výzvou. Tom Ripley je psychopat, svoje emoce moc neprojevuje. Ale reakci na stres, povýšenost či hanbu v sobě potlačí málokdo. Divák je vtažen do velice citlivě ztvárněného oscilování na hraně chladné netečnosti, kalkulu, triumfu, a na druhé straně momenty zoufalství a naprostého vzrušení. V mých nácti byl jedním z mých oblíbených filmů Talentovaný pan Ripley s Mattem Damonem, který je věrnější literární podobě. Přiznávám tedy zaujatost tématem, které mě táhne. Matt Damon je ale proti ďábelskému šarmu a chladu Alaina Delona pouze malý přicmrndávač v relativně zapomenutelném filmu. Zpracováním i feelingem stojí původní Plein Soleil minimálně o třídu výš. (08.03.2014)

Rozhodně mnohem lepší, než poslední film Samuraj, který mě nějak extra nenadchnul. Alain, tentokráte, jako prohnaný darebák, který je pro svůj osobní prospěch schopen udělat úplně cokoliv. To bych zase až tolik nečekal. V jeho případě, přece jen filmů, kde by hrál takto záporné role, těch jsem moc neviděl. Velmi povedené, i když ve srovnání s panem Ripleym, mi možná tenhle snímek vychází maličko hůř. Ale to je jen zcela nepodstatný detail. (11.08.2014)

Karty rozložené na stole máš. Dohráls! Tvůj život teď patří mně. Spanilá plavba Alain Delona v plné síle. Z letního slunečního žáru v pravé poledne se vám lehce zatočí hlava, ztratíte svou rovnováhu a ochromeni vteřinou přímého jasu, dostanete úpal horečnatý. Libozvučný meandr zlatých zrnek a arché usídlení se v horních patrech společenského žebříčku lechtá mysl lačnou. Pohledné zlo se zaklínilo v kůži chtivé. Nastavuje se paprskům slunce zlatého chlapce. Nanovo. Předu, předu plán podlý. Zlotřilý, vypočítavý a intrikánský slídil, který žil v záskoku, rozkolísal jistotu mrtvého, v obleku žárlivé hamižnosti. Pobyt v iluzi zalitý nebeskou modří se pomalu krátí. Žhnoucí slunce pálí, derniéra imitace života se valí. Plážové křeslo už se kymácí pod úsměvy blahými vykutáleného lháře, který toužil být rozmazlován libidem suverénnosti. Alain Delon se plíží, číhá, tulí, neuhýbá pohledem, nedovolí vám vyvlíknout se z háčku rafinované úkladnosti a vy nehodláte jen tak dobrovolně odtrhnout oči z područí smyslného, sladce uhrančivého hezounství, potřísněného přednostní vychytralostí. Úspěch zločinu je třeba oslavit. Není možné se skrýt před sluncem. Není možné se jím unavit. Není možné nalézt kout stinný. Jsem nepolapitelný. Byl to téměř dokonalý čin, nebýt jedné malé vratké chybičky. Alain Delon známý-neznámý, ďábelsky váš. Zajímavý komentář: Gilmour93 (11.08.2014)

Postava Ripleyho mi byla tak nesympatická, že mi už v druhém zpracování (Po Talentovaném panu Ripleym) akorát lezla krkem, a nemohl to zachránit ani slušný Delon. A když jsem věděl, co přesně se stane, nebylo už moc se na co těšit, byť závěr překvapil. Je pravda, že v Minghellově podání jsem s Ripleym měl větší slitování a soucit, tady mi přišel hlavně v druhé polovině prostě jen zlý. (20.08.2012)

Nevidel som remake Talentovaného pána Ripleyho s Mattom Damonom, takže porovnávanie nechám na iných. Zatiaľ si vystačím s Clémentovým originálom, v ktorom zažiaril začínajúci Alain Delon. A bol to práve on, ktorý vo filme strháva všetku pozornosť na seba, zatiaľ čo ostatní mu viac-menej iba sekundujú. Mrzelo ma to najmä u Marie Laforet, ktorá mi pripadala príliš strnulá a neprirodzená. Inak, film je aj po 50 rokoch pozerateľný, ale na tri hviezdičky ho u mňa vytiahol iba Delon, ktorý má napriek účinkovaniu v desiatkach filmov tých skutočne dobrých úloh tak na prsty dvoch rúk. Toto je jedna z nich. (12.10.2010)