Samuraj

Alain Delon v hlavnej úlohe mĺkvej postavy, ktorá síce viac koná, ako rozpráva, no počet jej činov by sa dal na jednej ruke bez troch prstov porátať. Tak nejak som dúfal, že bude samotný snímok bohatší na atmosféru, či lepšou psychologickou sondou do hlavy samotára. Bohužiaľ, žiadna “hitparáda” sa nekonala, a i keď sa o vyslovenú nudu nejedná, na žiadny dôvod pre ktorý by človek padol na riť, som veru nenatrafil. Čistý priemer. (18.11.2021)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

Samuraje jsem viděl poprvé asi před třemi lety a přijal ho s velkým nadšením, na které brzy navázalo přidání si filmu do Topky. Předevčírem jsem se k němu v rámci reprízy na ČT po docela dlouhé době opět vrátil a rád si nechal osvěžit dojmy. Napoprvé mě zaujala hlavně obrovská stylová atmosféra filmu a to se opravdu nezměnilo, protože tuhle oblast má Jean-Pierre Melville zmáknutou jako málokdo. Vizuální uchopení Samuraje je ohromné, tohle je opravdu černobilý film v barvě a ty modré odstíny jsou skvělé a výborně se hodí k pomalému pochmurnému vyprávění, jehož výchozím studiem je studie samotáře nájemného vraha. A ta zde funguje mnohem lépe než třeba v pozdějším opěvovaném Leonovi. Jeff Costelo je úkázkový samotář, který bez emocí, rutinně odvadí svojí špinávou praci, nebojí se prozrazení a všechny prvky jeho chování jsou tak naprosto logické, což bohužel zde nepochopila řadu studíí. Melvilleovi šlo přece o vykreslení schizofréni duše a to je zde vyobrazeno naprosto dokonale. No a v neposlední řade film opravdu dobře funguje i jako ,,jen´´ obyčejná tehdejší krimálka, protože mu nechybí napětí, atmosféra strachu a rozdělení nepřátel (Costelllo a dychtiví policisté.). A i kdyby nic z toho nezabralo, tak se stojí za to podívat alespoň proto, abyste zjistili jak silný dokáže být naprosto minimalistický hudební motiv. Hudba Francoise de Roubaixa tentokrát není na první pohled tak výrazná, jak jsme zvýklí ale neméně skvostá a film výborně doplňuje. Jako všechno je tady pořád super ale přiznám se, že jak je pro mě Samuraj velký divácký zážitek, tak jako člověk z něho už tolik neslintán a zjistil jsem, že příběh o chladném samotářském nájeménm vrahovi Costellovi pro mě nemá příliš velký osobní přesah a nabízí mi minimální souznění. Což je možná důvod, proč jsem si ho prozatím z Topky odebral ale možná si ho tam zase někdy přidám. O mistrovské dílo jde nepochybně. (06.10.2020)

Samuraji sú japonci, temní hrdinovia filmu noir sa zrodili v Los Angeles, ale keď sa ich príbehy odohrávajú v Paríži, nemôžu byť viacej doma. Mám pocit, že všetko, čo by som napísal, už tu určite napísané je, Samuraj je totiž archetyp filmu o osamelom nájomnom vrahovi. Takže iba toľko, že ma potešil fakt, že Costello nie je ani vyložene sympatický, ani vyložene nesympatický, policajti si robia iba svoju prácu, čím Vám sympatickí paradoxne príliš nebudú a ženy našťastie nie sú hysterické a chovajú sa celkom uvážlivo a chladne, čo je bod, v ktorom sa Melville asi najviac vzdialil realite:). No a pokiaľ ste si mysleli, že najlepším priateľom človeka je pes, Samuraj ponúka nový pohľad na vec. (10.08.2013)

Scénář: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin .. Nemám rád, když musím skřípat zuby nad nelogičností příběhu a nesmyslném jednání postav, zejména té hlavní. Chodí od ničeho k ničemu, dle potřeby tasí kolt na poslední chvíli a neustále nás ohromuje tím jak v Melvilllově světě zle (pře)žít. Pravda, Alain Delon je cool. Ale to je ovšem asi tak všechno kladné na tomto snímku, který se snaží být poctou... no snaží(l), ale marně. 50%. (31.12.2007)