Tři muži na zabití

Delon, jak ho dobře známe, Delon takový, jakého ho chceme ve filmu vidět. Šedesátá až osmdesátá léta francouzského filmu dala vzniknout nadprůměrně velkému počtu velmi dobrých krimi filmů, na kterých se mimo J. Gabena podepsal svými skvělými výkony i Alain Delon. Jedná se filmové snímky, které se diváka nesnaží vodit za nos nadsazenými hloupostmi a dělat z něj hlupáka jako bohužel ty dnešní. Všechna čest několika málo vyjímkám. Tento příběh by se klidně mohl stát, a je důležité, aby to divák při sledování tak cítil a vnímal. Film není v prvé řadě o akčnosti, nýbrž popisuje politické machinace "mocných" spojené s vraždami nepohodlných aktérů a svědků. Zaujal i netradiční konec, který u filmů tohoto druhu nebývá zvykem. Nepochopitelná naivita Michela Gerfauta (Delona) v závěru filmu sice umožnila scénáři již výše zmíněný závěr, ale snížila tím mé hodnocení dolů o jeden bodík. Nemám nic proti nezvyklým závěrům, ale musí být podány méně naivně. (19.07.2009)

Přímočarý a nekompromisní neo-noir s lehce odfláknutým scénářem. Říká se že Ďábel je v detailech a Tři muži na zabití to potvrzují. Spousta drobných nedokonalostí z hodnocení ukousla dvě hvězdičky. Výtky nesměřují jen na naivní příběh, ve kterém profesionální hazardní hráč a flákač dokáže unikat najatým vrahům a policie si na dobu děje zřejmě vzala plošnou dovolenou. Už samotný námět stojí na vodě. Michel Gerfault se do sledu událostí zapletl úplně omylem, což se může lehko stát, ale nedá se odbýt myšlenka že dvěma zabijákům stačilo pár telefonátů a mohli nad jeho osobou mávnou rukou a nepřidělávat si zbytečnou práci. Místo toho rozjeli mašinérii honiček, sledovaček, pátraček a do kouta zahnaný hrdina musel převzít iniciativu. Režisérovi slouží ke cti že akci pojal ve starém drsném stylu. Ani jedna z postav se násilí rozhodně nezříká a nejedná v rukavičkách. Alain Delon toho využil a střihl si pořádně tvrdého chlapa, jednajícího občas až za pudem sebezáchovy. Určitě se už objevil v lepších rolích, ale tohle je jedna z jeho nejvýraznějších. (15.07.2012)

Kriminálka Tři muži na zabití je klasickým dílem francouzského střihu, nicméně patří spíše mezi ty průměrné a myslím, že dost věcí není docela domyšleno nebo vysvětleno (kde Delon získal zkušenosti pro boj s ostrými chlápky, nikdo ho de facto nestíhal za odpravené nekalé týpky aj.). Co však je rozhodně plusovou položkou, je vlastní námět - co všechno může způsobit jedna náhoda a člověku změnit život. Děj vypráví o profesionálním hráči pokeru, který při cestě autem na jednu partičku zastaví u zdánlivé autonehody. Zraněného řidiče odveze do nemocnice a odjede s tím, že všechno je vyřešeno. Problém je však v tom, že nešlo o autonehodu, ale o plánovanou vraždu. Od tohoto okamžiku se Delon stále hlouběji zaplétá do komplikovaných intrik, se kterými nemá nic společného, což mu navíc nikdo nevěří. Nakonec je nucen vzít situaci do vlastních rukou... (11.01.2008)

Nehas čo Ťa nepáli! alebo Nepomáhaj ranenému ak nechceš mať problémy s profi zabijákmi. Aj tak by sa dal interpretovať príbeh muža, náhodne sa zapletúceho do hier obchodníkov so zbraňami. Podozrenie, že mohol vypočuť niečo echt dôležité pri prevoze krvácajúceho muža do nemocnice nedá spávať prenasledovateľom, ktorí mu v hodinke a pol svižnej vyvražďovačkovej naháňačky nedajú vydýchnuť. Adrenalínové potôčiky sa menia vplyvom udalostí na divoké riavy, hráč pokeru sa tak stáva chladnokrvným zabijakom. Nikdo sa s ničím príliš neserie, mieri sa väčšinou na hlavu. Príbeh síce v jednotlivostiach podivne tápe (po Delonovi ako možnom zdroji informácií idú ako po neskutočne škodnej, manželku ďalšieho nepohodlného, ktorá mohla vedieť rovnako veľa, ba aj viac nechajú nažive...), ale tu nejde ani tak o príbeh ako o napätie. A toho sa mi dostalo požehnane, vrátane zopár iniciačných momentov z detstva, ako napr. kukátko vo dverách, mrazivo desivé tajomno idúce z telefónnych búdok v suteréne hotela a záverečné - nezabudnuteľné pripaľovanie cigary. (15.07.2008)

Kvalitní krimi. Delona jsem snad v žádném jiném filmu kromě Geparda neviděl, takže nemůžu moc srovnávat (a stejně ho mám zaškatulkovaného spíš jako hezouna dřívějších let než jako artového herce). Tady mi docela sedl, příběh měl hlavu a patu a chvilkama se objevoval náznak vtipu. No a konec? Zase se sešli s Dalilou a žili spolu šťastně až do smrti...omyl! Musím říct, že mě ta jeho smrt hodně překvapila, byla to jako rána do nosu. Takže ty 4* jsou oprávněné. (15.07.2008)