Černý Tulipán

Na pôvodného Fanfána [tulipána] sa to teda rozhodne ani zďaleka vôbec nechytá, keďže totižto naprosto identický režisér oboch titulov v podobe: Christiana-Jaquea; tentoraz vari vymenil predčasne zosnulého: G. Philipea, za vychádzajúcu, francúzsku hereckú hviezdu v podaní A. Delona, no i napriek tomu som priam presvedčeným zrovna o tom, že sa do úlohy tohto aristokrata: Guillaumea de Saint Preuxa, zrejme príliš extra nehodil, a to konkrétne presne v takom zmysle, v akom sa v podstate i priamo [od]prezentoval v danom titule, pričom hneď stelesnil až dvojrolu! • Jednoducho povedané; z mojej strany sa určite dostavilo »mimoriadne sklamanie«, pozostávajúce najmä zo samotného spôsobu, akým sa vlastne sprístupnil tento konkrétny titul do divákovej náruče, ktorý mi pripomínal niečo na spôsob: „Limonádovej dobrodružnej telenovely s takmer až úplne neznesiteľnými, a k tomu i pomerne dosť naivnými, hereckými prejavmi, prekračujúcimi snáď všetky možné medze v rámci prijateľnej normy, a to ešte i so vskutku hodne plytkým a chabým scenárom, a síce možnože aj ušitým ústrednému predstaviteľovi rovno na mieru, ale popritom všetkom postupnom vnímaní dejových súvislostí, sa každou ďalšou scénou iba čoraz viac prehlboval [môj osobný] pocit absolútnej bezradnosti, že som si neustále v duchu hovorieval; sakra práce, čo je toto za strašnú zlátaninu, ktorá takmer pomaly nemala ani žiadnu hlavu, ba ani pätu!” • Jediné potenciálne plusy aspoňže sú: po a). protagonistov kôň Voltaire; a po b). farebná, širokouhlá kompozícia obrazu v podaní H. Decaëa. (25.01.2024)

Já si tyhle kostýmní-historciké filmy dokážu (až na vyjímky) málokdy plně užít. Navíc u mě nemůže fungovat nostalgie. Ale i tak je Černý tulipán celkem v pohodě záležitost, která navíc sem tam překvapí i vtipným humorem, kterého by klidně mohlo být víc. Taky jsem nikde jinde neviděl, že by záporáka dopadl kůn. Občas je jen trochu moc takové agitační a podivně kruté. Jinak mě ani moc nenapadá, co k tomu psát.  Ve stejném roce vznikl první Četník...To bude asi pořád takové pěkné retro. Tohle je  určitě ucházejíci, ale pro mě určitě nikterak oslnivé a částečně i vyčpělé. (16.02.2021)

Na 60. léta překvapivě dobré souboje, pěkné dámy, vtipné konverzačky i netradiční nepřehrávání, co nepřekvapí je dobrá hudba. Snaha o vytvoření mýtu, že francouzská revoluce vypukla i díky dvěma bratrům, kteří jsou podobní jako vejce vejci Alanovi Delonovi, se u mě setkává jednoznačně s pozitivním ohlasem, to já vždycky strávím líp, než když se to odehrává kdesi v časech kohosi. Takže příběh taky v pohodě, kdyby to nebylo v tom romantickým hávu, mluvil bych i o cynismu nebo syrovosti scénáře, kterej si se skvělým Delonem nepěkně pohrává. (13.09.2015)

Alain Delon naprosto na pána. Teď už to šílenství kolem Alaina Delona chápu, ten muž byl na vrcholu sil neskutečný. Film jsem si pouštěl v rámci Encyklopedie akčního žánru a moc jsem nečekal. Naopak trochu jsem byl připravený, že mě Černý Tulipán bude od začátku do konce nudit. A místo toho jsem dostal parádní, zábavný, dobrodružný film s krásnými ženami a Delonem v dvojroli během Velké francouzské revoluce. (31.01.2024)

Nezapomenutelná role Alaina Delona. Bez nostalgie by možná některý humor a akce tolik nefungovaly, ale i tak to je po půl století skvělé dílo. Autor předlohy - Dumas. Pěkné ženy a pro ženy neodolatelný Delon. Je to vtipné, slušné jsou i šermířské souboje a na rok početí bych čekal větší obtíže se zobrazením dvojrole. Po možná dvaceti letech, co jsem film viděl naposledy, jsem se divil, že mi v paměti kromě závěru nejvíce utkvěla scéna, kde se snad deset minut pěkně tlachá a potom přijde na řadu prozrazení starého rodinného výpadu. Moc hezké. (31.12.2014)