Revival

Tomu, že se postava Karla Heřmánka nechává navádět od slizkého manažera, kvůli penězům a vlastní sobeckosti lže svým kamarádům a prostě se chová jako prvotřídní zmetek, jsem se smát nechtěl a taky jsem se nesmál. Bohužel mám neodbytný pocit, že scénář počítal s tím, že právě tyto okamžiky s nacvičováním pádu do kómatu, lhaním a tak dále budou k popukání a že Heřmánkův klávesista bude vlastně sympaťák. Není. Nebýt Boleslava Polívky a Miroslava Krobota, kteří se ukázali být vynikající dvojicí, chyběla by Revivalu veškerá lidskost, nostalgická slza ze vzpomínání po starých černobílých časech, zkrátka to, nač jsem čekal nejvíce. Jinak je film bohužel jedna velká reklama, přičemž asi nejvíce propaguje Vojtěcha Dyka a jeho kapelu, tedy něco, co propagaci vůbec nepotřebuje. Doopravdy vtipných míst příliš není (a když, mají je na svědomí Polívka s Krobotem), postava slepého bubeníka je vyloženě na ránu a Zuzana Bydžovská to s parafrází Yoko Ono také docela přehání (o její poslední scéně se raději ani nezmiňuji). Dvě a půl hvězdy, průměr se vším všudy. Celkem škoda. A nejlepší hláška (Bolka Polívky) byla: "Já bych na nás nešel." (15.08.2013)

Nebylo to tak otravné, jak jsem vzhledem k tématu a jménu režisérky čekal - nakonec se z toho vyklubala docela snesitelná oddechovka. Přesto je tam mnoho podstatných nedostatků - kašírovaná zápletka se smrtelnými onemocněními, zcela nefunkční a umělé vedlejší vztahové linie (dcera a Dyk, Dyk a skupina, dcera a Genzer, Krobot a Bydžovská) a poněkud těžce nezvládnutý závěr (Nellis prostě nemůže odolat dokonale nenaplnit svou dávno otřepanou škatulku "hořké komedie"). Nabízí se také otázka, proč údajně česká hudba ze 70.let zní tak jak zní, tedy dost nevěrohodně. Film naštěstí drží nad vodou zejména trio Geišberg, Polívka, Krobot a nenápadná, realisticky laděná Cibulkova kamera (tak má kamera v mainstreamu vypadat). Zasmál jsem se jednou nebo dvakrát (ano, jednalo se o nadávky, propracovanější gagy nehledat) ale kupodivu mi to nevadilo - Revival jsem vnímal opravdu spíše jako čistě hudební film než komedii. Přemýšlet o tomto filmu v rovině kritiky médií nebo úlohy disentu je zbytečné, jelikož řečená témata jsou ve snímku nakousnutá asi dvěma větami či záběry a ponechaná ležet ladem. (21.02.2014)

A ono to funguje, škoda že mnohdy až prvoplánově (v podstatě všechno s rodinnýma vztahama a nemocema), přesto ale dokáže v něčem překvapit, například v tom, že Richard Genzer dokáže opravdu hrát (byť průměrně), nebo že Marián Geišberg, kterému se dostala do pazourů jednoznačně nejlepší role, je herec výborný, jeho frontman je kurevsky dobře napsán (byť někdy až moc přehnaně). Obrovské plus je nekorektní humor v podobě slepého, hovadského bubeníka, škoda ale, že je to celé nějak nedobře natočené a sestříhané a humorů mohlo být taky víc. " Počuvaj, slepůch, ty určitě budeš vedeť, aké nové drogy by rozhýbali toto panoptikum " (10.11.2013)

Líbí se mi, jak dobře se s tímto filmem tvůrci poprali. Musím jim poděkovat nejenom za skvělé obsazení rolí, ale i za nápady s Darkwerk. Polívka, Krobot, Heřmánek a Geišberg vytváří naprosto boží základ pro dobrý Revival. Jenovéfa mi pro změnu potvrzuje, že na ní se film za filimem kouká čím dál tím líp. Snad jen, aby ta upřímnost v jejich očích vydržela co nejdéle a nepřebila ji nějaká jiná, spíš negativní vlastnost, která přichází se slávou. Nicméně musím pochválit i Genzera. Často ho ve filmech nevídám, ale tady ta role toho hudebního promotéra se mu teda vážně povedla. To, že jsou tyhle lidi svině a jdou za penězi je jasná věc. Vidět ale jejich počínání takhle na plátně je zážitek k nezaplacení. Ještě mi tak zbývá poslední, třetí stupeň, a to vidět tohoto člověka na živo. Myslím si, že můj život by po tom byl kompletní a mohl bych svobodně umřít. Nicméně tohle všechno zastiňuje jinak vcelku průměrný scénář. Proto hodnotím čtyři hvězdičky. A to i přesto, že jsem zrovna nedávno viděl o dost let starší a daleko zajímavější britský film, který je na hodně, ne-li na stejně, podobné téma - Still Crazy. Že by inspirace? Ale čtyři hvězdičky nechávám, hlavně za herce, kteří mi zde dělali velkou radost. (28.03.2014)

Tady se zjevně zase točilo podle první verze scénáře, kde sice byly položené ucházející základy, ale chtělo to ještě pár verzí, ve kterých by se jednotlivé postavy a scény vyladily do zajímavějšího/dramatičtějšího/zábavnějšího tvaru a dopsaly se vtipy, které tu těžce absentují. A z těch čtyř jsem toho bývalého muzikanta věřil jen Geišbergovi (který dostal nejvděčnější roli). (11.12.2023)