Revival

Film honí až moc zajíců na jednou což je věčná škoda, protože jinak nápad, vzít na starnoucí kolena do ruky kytaru a pořáadně si zablbnout se mě hodně líbil. Naprosto šokující byla role Zuzky Bydžovské, protože bejt všechny ženský takovýhe, tak dobrovolně utíkám do homosexuálního exilu. Hlavní čtyřtakt Polívka + Krobot + Heřmánek + Geišberg předvádí docela slušnou jízdu i když si myslím, že chlapi mohli přece jen dostat lepší dialogy. Nenáročná oddechovka, která má v sobě několik velmi zábavných momentů, pár reálek a velmi přesný hody kalhotkama, tak přesný až začínám uvažovat o kariéře hudebníka. (18.08.2013)

Alice Nellis odhodila někam stranou své umělecké ambice a natočila mainstreamovou komedii, a to tak, že dobře. Takhle by měly vypadat všechny ty Kameňáky a Babovřesky, Poledňákové a Vejdělci by se mohli učit, oslovovat nejširší publikum, ale přitom bavit a neurážet, nesnižovat se k lascivnostem a k nejnižším pudům (no, i když... :-)), držet se stereotypů, ale zabalit je do řemeslně dobře zvládnutého herectví a především neurážejícího (byť masového) vkusu. Je sice trochu zarážející, že zrovna film o rocku je adorací měšťácké konvence, Alice Nellis udělala možná nevědomky významový kotrmelec, ovšem Revival rozhodně neuráží a některých momentech to dovede herecky i hudebně docela rozparádit (možná je to generační, ale hudba fiktivní skupiny Smoke se mi docela líbila). A pominu-li úlitbu komerčním tlakům (obsazení Nightwork, herectví neherectví Vojtěcha Dyka či obsazení někoho, jako je Richard Genzer, kterého hercem nelze nazvat ani omylem a před kameru celovečerního filmu vůbec nepatří), ta herecká parta stárnoucích rockerů byla skutečně vděčným objektem a ódou na to, jak to ani na stará kolena nezabalit. Revival stojí i padá spolu s neodolatelným Miroslavem Krobotem a ani product placement není jako jindy na překážku, k tomuto druhu filmu v našich podmínkách vlastně už tak nějak patří... PS: Revival je do vysoké míry vykrádačkou kultovní britské komedie Still Crazy - Pořád naplno...takže už i my v Čechách točíme remaky... (11.11.2013)

Zoufalý pokus o humor, který je charakterizován už plakátem k filmu: Tisíckrát parodovaná ikonická fotografie Beatles z desky Abbey Road je zde parodována po tisící a prvé... No a pak už to jde v podobném tempu: Nevkusné zesměšňování tématu stárnutí a umírání; děravý příběh kapely kombinující nejotřepanější stereotypy, které rocková historie dokáže nabídnout (věčně nadrženým zpěvákem počínaje a parodií na Yoko Ono konče); trapný motiv bulvárního šoubyznysu se vším, co k tomu patří (to je u rockové, skoro-až-disidentské kapely pikantní, obzvláště, když film je natočený díky product placementům); ještě trapnější vtipy na účet slepců; vůbec netrapnější motiv plánování předstíraného infarktu atd. atd. Samozřejmě divák se má nejhlasitěji smát, když se mluví vulgárně, když stárnoucí zpěvák na pódiu mluví jak nadržený puberťák.... Proboha! Nedávno jsem viděl na podiu Mišíka (66 let), McCartneyho (71 let), ze záznamu Jaggera (70 let) aj. Ti se chovali úplně jinak... Několik jednotlivých vtipných momentů se dá najít, ale já osobně jsem po většinu času v kinosále pociťoval trapnost, nucený humor a slabý příběh s obrovskými dírami. (10.08.2013)

Léta tu nebylo tak unavené předstírání zábavy. Předvídatelné, bez nápadu i základního srozumění, jestli dotyčná kapela je dobrá, nebo ne. Film pokrytecký do morku kostí - na jednu stranu jako by ukazuje praktiky bulváru a vytváření falešných událostí, zároveň sám potřebuje bulvár k životu a je prolezlý product placementem. Je to vlastně úplné odzbrojení satiry a vykastrování rocku. Poselství, že "blbé emo kapely pro teenagery se můžou spojit a čerpat energii z přestárlého rocku" je ale v něčem unikátně české a vypovídá dokonale o stavu zdejšího nevkusu a zakonzervovanosti. (08.07.2013)

Jedna věc je, že mi film přišel na komedii málo vtipný a jeho humor nevkusný (kalhotky, sranda ze slepce) a že se mi protiví jím propagovaný kult aktivního mládí, zploštění podzimu života na kafrání o smrti a uměleckého úspěchu na počet prodaných lístků. Nemluvě o rádoby kritice bulvárních praktik, z nichž film licoměrně těží ve svém marketingu i v zápletce, případně o předstírání apolitičnosti popíráním spojitosti mezi filmovou kapelou a disentem (který je ve filmu mimoděk a bez špetky soudnosti prezentován jako jakýsi intelektuální bonus k životu za normalizace). Druhá, podstatnější věc je, že Revival selhává na základní rovině výstavby příběhu. Vyprávěcí vzorec návratu na výsluní nejenže není uspokojivě naplněn (Smoke samotní se de facto nestávají znovu slavnými, za jekot vděčí mladší kapele). Podružný jako kdyby byl jakýkoli vývoj. Syžet nezatajuje důležité informace, nevytváří napětí, ve fabuli chybí vážnější konflikty. Jde jen o zveličování drobných lží. Délka záběrů, resp. scén neodpovídá množství nosných informací, které se z nich dozvíme, a přispívá k nekomediálně pomalému tempu vyprávění. (Trapné vychvalování konkrétní značky automobilu vážně nepovažuji za nosnou informaci, ať pro příběh nebo pro charakterizaci postav.) Všechny pseudoproblémy, vyplývající pouze z neschopnosti postav říct si pravdu (ve lhaní se pokračuje i poté, co k tomu už není žádný důvod), se vyřeší příliš rychle a snadno. Ze čtveřice hrdinů prodělá charakterovou proměnu jediný, a to za pět minut dvanáct, aniž by k ní dlouhodobě směřoval. Důsledně neinvenční režie na úrovni českého televizního seriálu ponechává veškeré „dělání humoru“ na hercích, kteří neprojevují snahu odehrát více než běžný standard a vtipní zřejmě mají být pouhou svou přítomností, případně tím, že významně mlčí (Krobot) nebo říkají slova jako „piča“ (Geišberg). Revival je špatně odvyprávěným, stereotypy prolezlým a neoriginálním filmem, kvalitativně na úrovni předchozího počinu Alice Nellis, s kterým jej pojí také nestydatá vykalkulovanost (kombinace banálního schématu, známých tváří a podbízivých songů). Poledňáková, Vejdělek, Nellis - to od nynějška definitivně není test typu „Co nepatří do řady?“, ale trpká pravda. 35% (08.07.2013)