To já ne, to on

Slušně zábavná komedie, která postupně nabírá na obrátkách, aby vše korunovala svižnou ztřeštěnou souhrou všech zúčastněných. Jako celek to působí zábavně a tradičně hravě se sarkastickým vrcholem setkání čtyř mužů u jedné ženy. Pierre Renard (dobrý Pierre Richard) je scénárista píšící na zapřenou. V touze po osobním a zaslouženém prosazení se ohání jiným jménem, což ho přivádí do neuvěřitelných situací a ztráty osobní svobody při únosu pouštními bandity. Dobrým spoluhráčem mu je italský herec nevalné kvality Aldo Barazzutti (dobrý Aldo Maccione), který je však otrokem svého libida. Z dalších rolí: Aldova milenka Valérie (Valérie Mairesse), bezprostřední prostá dívka přesvědčená o své předurčené lásce k Pierrovi, Pierrova manželka Charlotte Renard (Danielle Minazzoli), trpělivě čekající na lepší budoucnost, svůdná krasavice Anne-Marie Weiss (zajímavá Marie-Christine Deshayes), se svou komplikovanou mužskou žárlivou scénou, scénárista Georges Vallier (Henri Garcin), těžící z Pierrova nadání, velitel arabských povstalců (Raouf Ben Amor), unášející obětí ze zištných důvodů, a žárlivý primitiv pan Weiss (Franck-Olivier Bonnet). Pobaví a svou vzestupnou tendencí i příjemně překvapí svou svižnou hravostí, ve které si rozkošnicky užívá. (25.09.2012)

Pěkná smršť povedených gagů se řítí skoro celým filmem. Jenom pár momentů mi bylo trochu proti srsti, třeba fackování Anne Marie, a taky pobyt u nomádů mi už moc vtipný nepřipadal. Scéna psa s granátem to ale zase vyvážila. Většinou jsem se bavila velmi dobře, je to příjemná a milá komedie, co náladu nezkazí, ale pozvedne. (28.07.2019)

Zdejší celkové hodnocení zcela odmítám a s chutí přecházím do hondotitelský minority. Pierre Richard na přelomu 80. let byl na vrcholu popularity, jeho filmy se vyznačovaly ztřeštěnou komikou a nápaditejma gagama, mnohdy se skvěle napsanejma dialogama, v nichž se často promítala sociální satira, to poslední v tomhle filmu nenajdeme, ale všechno ostatní už ano. Od začátku nás Pierre oblaží humorem automobilovým, sedacím, boxovacím, kadeřnickým, flirtovním a zabavovacím a když už měl Pierre pocit, že ti ve městě z hlediska vtipu nemá co nabídnout, přesune děj do Tuniska a série bláznivých příhod může začít, vebloud, autogramy, ponor v bazénu, pokec ve skříni, to všechno ze mě s přehledem udělalo sedící chechtací pytel. Ještě bych dodal, že hudba z filmu se zřejmě líbila nejen mně, ale i panu Davidu Holmesovi, když její základní kompozici zkopíroval do Dannyho parťáků 2. (24.11.2014)

Spočiatku čistý priemer s obohranou zápletkou, kde na jeden dobrý gag/fór pripadá jeden sotva priemerný. Pri scéne v skrini ale zrazu film/scenár/herci chytili druhý dych a do konca to už bola parádna jazda v podstate s už iba luxusnými fórikmi, či už vizuálnymi, alebo slovnými. A navyše so záverom, aký by jeden fanúšik starých francúzskych komédií nečakal. Čaká nás síce trochu zbytočný dovetok, ale na druhej strane v ňom zažijeme spoločne s hlavnou postavou šok a čaká nás aj parádny gag so zaľúbenou ryšavkou. (26.07.2022)

Pierre Richard a Aldo Maccione po úspěchu filmu "Jsem nesmělý ale léčím se" opět spojili síly a vytvořili komediální dvojici, které však oproti zmíněnému snímku chybí to hlavní, a to je vtip. Bohužel většina gagů jsou provařené a nehumorné pokusy o něco, co prostě nefunguje. Tohle Pierrovi nevyšlo ani jako režisérovi a scénáristovi, ani jako herci. "Jsem nesmělý, ale léčím se" a "To já ne, to on" jsou jako nebe a dudy. Jako skalní fanoušek Pierra jsem zklamán. (22.07.2022)