Velký blondýn s černou botou

Pro mnoho lidí je Velký blondýn kultovním filmem, pro mě je spíše průměrnou podívanou s absurdními situacemi a skeči, které mě zas až tak humorné nepřipadnou. Mnohem radši mám pokračování Návrat velkého blondýna, kde vtip už jede na plné obrátky. Český dabing je zde fakt pecka - Oliva, Cupák, Morávková, Andresíková, Rázlová, Holý, Voska. Nádhera. Jako cameo si zde střihl roličku dirigenta orchestru samotný režisér Yves Robert. (05.07.2020)

Celý film vlastně těží z jednoho jediného nápadu, ovšem ten je geniální, takže s ním film v pohodě vystačí. I když se tu neděje nic jiného, než že tajní agenti pečlivě mapují a analyzují každý krok člověka, který o ničem nemá ani tušení, a jde tudíž jen o nové a nové variace jednoho vtipu, stejně nikdy nemáte pocit opakování či stereotypu. Je to až s podivem, že to funguje až do konce. Pierre Richard tu je ovšem bohužel dost potlačen do pozadí a nemá tak možnost moc zazářit. Větší prostor tu dostali Blier a Rochefort. (17.08.2009)

Tomuhle je říkám absolutní komedie, přátelé. V žádným jiným filmu jsem neviděl tak vtipnou obrazovou kompozici jako tady, co záběr, to genialita vtipu. Tady se i koncert vážný hudby mění ve výborný skeče, kde je promyšlený každý detail, obsadit režiséra filmu jako dirigineta, šefa tajné služby využít ve stínovým záběru. Film, který by rozesmál i Ježíše na kříži. Pokud jde o tvůrce co se na filmu na podíleli, tak co jméno, to pojem francouzského humoru - Robert, Veber, Richard, Rochefort, Blier a pozor pánové Mireille Darc je superkočka, ale pani Delenová platí za jednu z nejtalentovanějších komiček svý doby. Co scéna, to perla, která už je dávno zápsana v dějinách francouzský komedie. Vůbec se nedivím, že tenhle film sbořil berlínskou zeď dřív než se do ní poprvé bouchlo kladivem a bořil divácké rekordy ve Francii, Belgii, v Německu, v Rusku (Sovětským svazu ) i v Československu a pokud jde o Američany, tak ty film zaujal natolik, že mu dali své největší možné vyznamenání, koupili práva a natočili remake. Dokonalou komiku podrhuje vynikajcí hudba pana Cosmy, na kterou si vzpoměli i pořadatelé francouzského festivalu a zařadali ji jako dobrovodnou hudbu k plakatovému promu francouzského filmového festivalu. (23.11.2014)

Pierre Richard zde předvádí své komediální schopnosti, a to i v tom smyslu, že není zbytečně teatrální, i když si neodpustí, aby byl místy trochu trapný. Ale nikdy to není nad míru, vždycky je to se vkusem a snímek proto baví. Navíc je to scenáristiky tak krásně ujeté, že se film prostě musí líbit a musí bavit. (29.09.2017)

Pierrovi dost dlouho trvá, než se dostane na scénu: a konečně to přichází a on sjíždí po schodech dolů - a s jednou botou černou - tahle scéna mi utkví v paměti ještě dlouho, ale pak už asi jenom fešná Mireille Darc a její ukrutný výstřih - ale na druhé straně , než byste asi čekali....a taky zmatený přítel s kulichem - tohle je asi jediný film, kde je někdo zmatenější než Pierre....starý dobrý dabing tentokrát nezachrání absenci vtipů, kterých je zoufale málo a dost se to táhne, i když druhá půlka už je o poznání lepší. Nerad to přiznávám, ale na tomhle filmu se dost podepsal zub času. (23.11.2014)