Snít můžeme vždycky

Pro mě je tahle (ne)komedie docela velký zklamání. Od Pierra Richarda jsem čekal, že předvede nějakou legraci, ale on se celou dobu tváří jak na pohřbu. Humoru je tu celkově strašně málo a spíš se celym filmem od první do poslední minuty táhne taková melancholická nálada. Nejvtipnější ze všech tak byl asi Jacques Seiler. (08.10.2023)

Není jednoduché hodnotit tento film. Pierre Richard tu nehraje svou "typickou roli", takže jeho skalní příznivci mohou být zaskočení a zklamaní. Když se ale oprostíme od našich očekávání a přijmeme skutečnost, že náš oblíbený herec může hrát i v něčem jiném, než je zřeštěná komedie, nevypadá to tak špatně. A na komické situace tu také dojde, třeba scéna, kdy "Císař" vyhoví požadavkům odborářů, je kouzelná. Já to vidím na nějakých sedmdesát procent, možná necelých osmdesát. (04.06.2007)

No tak tohle je dost netradicni richardovka. Nenapada me vaznejsi Richardovo role, ale nutno rict, ze si s tim poradil velmi dobre. Jinak samotnej pribeh je zajimavej, ale nic originalniho a ten prerod nak zvlast dobre zvladnutej neni. Nicmene film prijemne odsejpa a nenudi, problem je, ze tu ale neni moc dobrejch vtipu, zasmal sem se asi ctyrikrat, pricemz si uz pamatuju jen super scenku s policajtama. Ale na dobry 3* to da. (19.02.2008)

Pierre Richard se představuje v roli slovutného průmyslového magnáta. A jedná se osamoceného boháče, který se kuriózní cestou spřátelí s výřečným mladým Arabem, kterého pojme za svého osobního kadeřníka. Velkých komediálních situací se nedočkáme. Richard chtěl působit distingovaně, což se mu podařilo. Kdo byl zvyklý na jeho roztržité eskapády a bláznivé komediální výstupy, zažije jen jeho nezvykle umírněnou hereckou polohu. Jeho spoluhráč Smaïn Fairouze zásobuje film energií, no největší sympaťák to zrovna není. Přiznám se, že mně jeho projev povětšinou přišel mírně nesnesitelný. Psala se už devadesátá léta, Richardova komika už pomalu a jistě brala za své, tak si vyzkoušel i něco pro něj méně obvyklého. Ačkoliv tento film nese prvky jeho staršího snímku Hračka, k tomuto filmu má svým vyzněním mnohdy podezřele blízko. Docela se film i někdy vleče. Stále jsem čekal na skutečně pořádnou komediální scénu, jenže prostě takový prostor nebyl v tomto filmu dán. Zcela nevyužitý byl Jacques Seiler, věčný tyran proslulé francouzské komediální partičky Les Charlots. Jeho soukromý detektiv působil až nadbytečně. Závěrečné shledání dvou protagonistů po sedmi letech vyvolalo takové dojemné pocity a zanechalo příznivý dojem. Celkově je film pramálo komediální, vážná linie působila nedotaženě i scenáristicky těžkopádně. Takže výsledek je poměrně takový rozpačitý. Pierre Richard s ním velké úspěchy neslavil. Zapadnout si ale také nezaslouží. 6/10 (05.06.2023)

Nenávidím to slovo, obzvlášť od té doby co kdosi prohlásil komedie tohoto druhu za náš vývozní artikl:P Ale tady nelze jinak. Jak už název napovídá, jde o hořkosladké vyprávění o lidských snech, o štěstí a o tom jak snadno se lze nechat při jeho hledání zmást. Plus samozřejmě nějaká ta dobová satira, bez toho by to nebyla Francie. Pierra Richarda jsem nikdy nemusel, ale uznávám ho jako komika - skutečného komika, klauna, který dokáže diváka stejně tak rozesmát jako rozplakat. Být příběh plnější podivuhodných postaviček jako byla třeba roztomilá rajda milující operu Véronique Genest (alias pozdější komisařka Lescautová), bylo by zaděláno na pořádně zajímavou podívanou. Za "současného stavu" nezbývá než říct, že se to tak docela nepovedlo, a pro kladné hodnocení hraje především brilantní scéna Pierra Richarda, ve které prostřednictvím písně vzpomíná na svá mladá léta, kdy bylo všechno jinak... Dávám 70%. (25.08.2007)