Režie:
Pierre RichardScénář:
Pierre RichardHudba:
Alain WisniakHrají:
Pierre Richard, Smaïn Fairouze, Edith Scob, Pierre Palmade, Jacques Seiler, Nathalie Auffret, Jacques Nolot, Véronique Genest, Marc Fayolle, Mouss Diouf (více)Obsahy(1)
Charles de Boilesve, tiskový a průmyslový magnát, je kvůli svému impériu přezdíván "Císař". Cítí se zcela osamocen uprostřed své snobské rodiny, která se mu již zcela odcizila. Charles se nemá rád, nedokáže se usmát a touží po jediném - přátelství, lidskosti a upřímnosti. Jednoho dne, když opět nedokáže odolat skryté mánii a jako kleptoman krade zboží ve velkém supermarketu, je přistižen in flagranti a veřejně zostuzen mladým arabem Rachidem Merzahouim, holičem ze Chatillonu. Ochranka samozřejmě "Císaře" ihned pustí a naopak si zchladí žáhu na Rachidovi. Osud dal tyto dva muže dohromady a Charles této výzvy uposlechne. Přitahuje ho Rachidova živelnost, energie a drzost. Pozve ho do svého světa, představí rodině, vezme ho do luxusních sportovních klubů, ale Rachid má v sobě příliš upřímnosti a sebeúcty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Opozitum Perrina z Hračky se postupně přerodí v Perrina. Jenže ten přerod je celkem nemastný, neslaný a hlavně ne příliš záživný. Smaïn je mnohem lepší zpěvák a bavič než herec, takže Richardovi chybí partner. Navíc jsem z Richardových filmů zvyklá slýchat Cosmovu luznou hudbu, Wisniakova stojí za houby. Takže tou nejlepší scénou zůstává Richardův zpěv „La Bohème." ()
Pierre Riachard v roli znuděného multimilionáře šlechtického původu, kterého už nebaví život mezi snoby, kteří mu neustále lezou do zadku se vydává sem tam pro radost krást do supermarketů, kde mu to všichni tolerují kvůli jeho původu. Kumu to netolerují je Rachid, lazebník z chudínské čtvrti, který je odsuzován jen kvůli vzhledu a tak jednou když sám Rachid vidí krást Pierra v obchoďáku, chce ho udat a začne mu nadávat a urážet ho. To Pierre, člen horní smetánky nezná a vítá to jako příjemnou změnu. Během filmu mu Rachid otevře oči a Pierre si uvědomuje, že promarnil mládí. Bohužel se Rachidovi neustále lepí na paty a tomu za chvíli dojde trpělivost a pošle ho do háje. V závěru se opět scházejí po sedmi letech, kdy je Pierre k nepoznání. Z mého pohledu režisérovi a hlavnímu představiteli Pierru Richardovi začalo trochu umělecky strašit v hlavě a tak některé scény jsou tak trochu vyumělkované a nepřirozené tak, jak jsme u něj byli zvyklí v jeho mladých letech. I tak stojí za podívání a sem tam se i pobavíte. Mimo jiných herců tu můžete vidět Véronique Genest známou jako Julii Lescautovou (ta tu hraje prostitutku) či představitele Engumy ze stejnojmenného seriálu. ()
Před kadeřnickou proměnou mi Pierre připomínal českého herce Jiřího Líra. Pak to už byl ten starý známý Pierre z rozpustilých komedií, ale bez úsměvu v tváři, jen s tím dobráckým pohledem modrých očí. Film plyne pomalu a líně, většinou posmutněle, občas trochu úsměvně. Scénky s tajným sledovatelem asi měly připomenout některé z gagů zlaté éry francouzských komedií, ale tady se moc nehodily, působily spíš trapně. Richardův přednes La Bohème mě naladil si po skončení filmu zase jednou pustit Aznavoura. ()
Pro mě je tahle (ne)komedie docela velký zklamání. Od Pierra Richarda jsem čekal, že předvede nějakou legraci, ale on se celou dobu tváří jak na pohřbu. Humoru je tu celkově strašně málo a spíš se celym filmem od první do poslední minuty táhne taková melancholická nálada. Nejvtipnější ze všech tak byl asi Jacques Seiler. ()
Není jednoduché hodnotit tento film. Pierre Richard tu nehraje svou "typickou roli", takže jeho skalní příznivci mohou být zaskočení a zklamaní. Když se ale oprostíme od našich očekávání a přijmeme skutečnost, že náš oblíbený herec může hrát i v něčem jiném, než je zřeštěná komedie, nevypadá to tak špatně. A na komické situace tu také dojde, třeba scéna, kdy "Císař" vyhoví požadavkům odborářů, je kouzelná. Já to vidím na nějakých sedmdesát procent, možná necelých osmdesát. ()
Galerie (10)
Photo © Gaumont
Reklama