Návrat velkého blondýna

Teprve druhý díl přínáší tu šílenou zábavu, kterou jsem čekal od jedničky. Karty už jsou rozdány, Francois Perin už ví, že byl zneužit a užívá si dovolenou v Riu s milovanou Christinou. Jenže šéf tajné služby Toulose se ho potřebuje zbavit a když to nevyjde, přesvědčit vyšetřujícího kapitána, že Perin je opravdový špion. Vše ve dvojce je lepší - Richard snažící se zahrát bondovského špiona (s bondovskými hudebními motivy), Maurice flegmaticky sleduje mrtvoly i agenty, zápletka je zamotanější, některé scény jsou geniální - například karate a finále v koncertní síni je jaksepatří našlápnuté. Pro mě jedno z mála pokračování, které bez problémů strká první díl do kapsy. (10.08.2013)

Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový. (04.01.2015)

Bláznivější, ztřeštěnější a snad ještě zábavnější příjemné odreagování o člověku, který je opět zatažen do hrátek a vzájemných pokořování dvou velmi ambiciózních lidí. Houslista François Perrin (dobrý Pierre Richard) s velkou suverenitou přijímá sebevědomou masku superšpióna, aby ochránil svou vysněnou lásku Christinu (Mireille Darc). Hrané sebevědomí, vrozená popletenost a věrný přítel Maurice Lefebvre (Jean Carmet) mu pomáhají z velmi zapeklité situace v nejedné humorně parodické podívané. Šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort) se přitom jen snaží zbavit velmi dotěrného kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který si na odhalení plukovníkova zločinu hodlá udělat jméno. Použití návnady se mu však vymkne z rukou. Z dalších rolí: nový ministr obrany (Jean Bouise), vyděšený z podivné hry, Perrache (Paul le Person), nejbližší Toulousův spolupracovník a stále tak trochu ochránce nebohého hudebníka, Paulette (Colette Castel), Mauricova žena, a agenti Fešák (Henri Guybet) a Princ (Hervé Sand), nešťastní z neschopnosti zabít svůj cíl. Svižné, bláznivé, zamotané, zábavné, velmi příjemné odreagování. (29.08.2011)

Návrat veľkého blondína je skôr prekombinované, akoby vynútené pokračovanie jednotky, ktorá je lepšia. Humor je slabší, dej menej zaujímavý, bez základnej logiky a vtipy prevažne neškodné. Viem, že pri komédiách sa treba hlavne baviť, ale moc nemusím, keď je dej priblblý a nenadväzuje na predošlý film. Šéf tajnej služby Toulous bol v jednotke prevažne kladnou postavou, ktorá sa malou manipuláciou snažila odhaliť osobu, ktorá sa ho snažila zničiť a dostať na jeho miesto - t.j. jeho zástupca - plukovník Milan. V dvojke je jeho postava zmenená a zrazu je schopný urobiť všetko, aby sa ochránil. Pritom z deja jednotky by stačilo spísať správu a dať podklady a každému by bolo jasné, že plukovník Milan bol pre dosiahnutie svojho cieľa schopný aj zabíjať, manipulovať a zneužívať tajnú službu. (19.10.2019)

„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál. (09.12.2014)