Armáda stínů

Francouzský odboj za druhé světové války syrově realisticky, bez patosu, bez efektů, bez siláctví. Dokonalá práce se zvukem (zvony v pozadí, zvířata na farmě, kroky na ulici, projíždějící auta, šum moře...) i s kamerou (jak v aranži scény, nasvícení, tak podání přírody, města i ročních období). Neskutečná práce s detaily (přilepené brýle). Dokonalé, přitom uměřené herecké výkony. Postupné skládání každodenní mozaiky až k drsnému konci. (05.09.2010)

Behem sledovani filmu jsem si nektere pasaze vybavil o vzpomnel jsem si, ze Armadu stinu jsem uz v detstvi videl. Je zde tedy nekolik silnejsich momentu, ktere se vryji pod kuzi. Jinak na me film pusobi dost plose, roztahane a chybi zde i povestna atmosfera, ktera je francouzskymi snimky ze sedesatych let doslova nabita... Herecke vykony, vzhledem k velkemu prostoru pro ne, taky nejsou nijak mimoradne. Tema zajimave. (30.05.2015)

Úchvatný filmový zážitek. Melville projevuje to největší mistrovství v těch nejpomalejších a nejdelších scénách. Dlouhé minuty čekání v čekárně na gestapu před pokusem o útěk a do toho intenzivní tikání hodin, kamera se pohybuje nesnesitelně pomalu. Kvůli takovým scénám člověk zapomene dýchat. Rozhodně si nemyslím, že by film v čemkoliv zaostával za Samurajem, nebo Osudovým kruhem. (03.06.2011)

Zisťujem, že u francúzskeho režiséra Jeana-Pierreho Melvillea, mám problém udržať pozornosť počas celého trvania filmu, aspoň teda, čo sa týka tých dvoch/troch posledných filmov, ktoré v podstate spája totožné, počiatočné oslovenie zo strany diváka, ale akonáhle ubieha ďalšia minúta za minútou, postupne pozorujem množstvo „hluchých miest”, ktoré vlastne kazia celkové a výsledné dojmy, pričom, a zároveň tiež podotýkam najmä to, že zo začiatku mám mimoriadne vysokú mienku o nasledujúcich udalostiach, keďže napríklad už len samotný príchod protagonistu do zajateckého tábora, ihneď vyvolá a vzbudzuje vysoké očakávania, čo sa bude ďalej diať, rovnako, ako i trebárs hneď ďalšia sekvencia z „Gestapa” , kde sa už pomaličky dostavuje akési »rozčarovanie« z nepresvedčivého spracovania istého okamihu s Linom Venturom, kedy konečne prechádzam aj k hlavnej postave, od ktorej som zrejme očakával oveľa viac, než čo mi nakoniec ponúkla, pretože na margo dodám aj to, že ani jeho „vnútorný hlas”, by mi ani tak vôbec neprekážal, skrátka to ozvláštňuje celkovú atmosféru tohto, vskutku tak trochu nedotiahnutého snímku, no potom chodí iba z miesta na miesto v takých, ako by som to taktne povedal, no v „prázdnych záberoch” , čo podtrhuje celkovú bezvýchodiskovú situáciu, ktorej bohužiaľ napomáhajú i vedľajšie postavy, s ktorými scenár nedokáže pracovať tak, ako si títo herci zaslúžia, čo vnímam, ako premárnený potenciál... Možno som bol doposiaľ príliš kritický, ale Armáda tieňov i napriek tomu stopercentne patrí k "povinnému čítaniu" naprieč francúzskou kinematografiou 60. rokov minulého storočia, ktorá ma síce zrovna v tomto prípade ničím extra neurazila, no ako som sa už vyššie vyjadril, ani zase nenadchla, čiže výsledné hodnotenie 60 % , je z môjho pohľadu - naprosto relevantných. (13.05.2022)

Pro mě jeden z nejlepších francouzských filmů. O skutečných rozhodnutích ve skutečné válce, které ovlivňují život a smrt nejbližších. Zatímco většina francouzského národa kolaborovala, a pak si po válce musela od pocitu viny pomáhat komediemi typu Velký flám (i Češi mají svého de Funese - Kolju), museli ti neodvážnější překročit hranice myslitelného. Melville pak jejich příběhy natočil s perfektně hrajícími herci tak, že se divákovi zastavuje srdce. Mimochodem, pokud někoho zajímá, jak to vypadalo v Československu, doporučuji knihu Ferdinanda Peroutky Oblak a valčík. Snad se najde nějaký český režisér, který ji natočí podobným způsobem jako Melville tento film. (24.05.2016)