Šťastný nový rok

Simon vymyslí úžasný plán, jak vykrást klenotnictví. Jenže cestu mu zkříží jeho femme fatale. Lino Ventura v roli šarmantního, leč nevzdělaného svůdce Simona, získává srdce Francoise (Francoise Fabianová). A během tohoto náročného úkolu ještě musí dohlížet na svého poněkud primitivnějšího kumpána Charlota (Charles Gérard). Velmi zdařilá romantická krimi komedie. (20.05.2011)

Pozoruhodné, nezaslouženě opomíjené dílo předního francouzského a světového filmového režiséra a tvůrce představuje jeden z monumentů francouzského a evropského herectví s celosvětovým přesahem Lina Venturu v pro něj naprosto atypické úloze. Jedinečná Lelouchova schopnost tvořit dílo od díla vlastní žánr téměř vždy vede k působivým výsledkům. Zdánlivě banální detektivka či thriller se mění doslova pod rukama tvůrce a před očima diváka v hlubokou sondu do aktuálního stavu tehdejší francouzské společnosti, do tehdy palčivého tématu konfliktu skutečné ženské emancipace a stále silného tradicionalistického patriarchálního mužství. Lino Ventura a jeho přemýšlivý drsňák z podsvětí je v podstatě slušným člověkem, se kterým se život nemazlil, a on se, dá-li se to tak napsat, nemazlil naopak s ním. Síla hlubokého přelomového milostného citu, lásky škádlivé čarodějky, koná divy. Jedinečná závěrečná scéna, jejímž dominantním činitelem je unikátní Venturova mimika, je vskutku nadčasová. Evropští drsňáci mají – na rozdíl od svých amerických alternativ – srdce, cit a vlastně i mozek, schopný myslet a cítit také očima toho druhého; jsou – minimálně v zklasičtělém Venturově podání – skutečnými, opravdu mužnými a celými lidmi. NOVÝ ROK je filmem, na který se nezapomíná. Dramatem, které je přesvědčivě mocno i nedramatického, lidského závěru. Závěru lidstvím prosyceného všedního dne. Slušného a současně hlubokého a smysluplného lidského života. Života, který může prožít kdokoliv z nás, najde-li v sobě k tomu dostatek vůle a moudrosti. (11.10.2009)

,,Na tu vloupačku půjdeme psychologicky." / ,,Až nás obklíčí poldové, bude nám tvoje psychologie houby platná!" :-)        . . .      Na první pohled tradiční francouzská krimi komedie. Zábavná ovšem už jen díky Linovi Venturovi, který jde vyloupit klenotnictví v dědkovském převleku. Pěkný odlehčený styl, vánoční svátky v pozadí a objeví se i slavná Mireille Mathieu, která kdesi v úvodě zazpívá sváteční písničku. Vypadalo to spíše na pěkné 4 hvězdičky, ale nebyl by to Claude Lelouch, kdyby ve chvílich nejmenšího očekávání nevytasil tomu další rozměr a ještě na poslední chvíli mne úplně dostal silnou myšlenkou. Za originální považuji už jen styl vyprávění, s odkazem na Lelouchův oscarový majstrštyk Muž a žena (přičemž později se další zajímavý vztah mezi mužem a ženou v příběhu vyvíjí) a retrospektivu, jejíž zdejší využití s nedopovězenými detaily nutí diváka klást si otázky. Jak je možné, že dostal výtečník jen tak novoročnou amnestii, když ona loupež se stala teprve o Vánocích? Pomocí domněnek a různých indicí mne Lelouch dovedl hned k několika dodatečným vysvětlením i osobitým pointám, které nakonec objasnily víc, než jsem očekával. Třeba i to protichůdné využití barev... Pobyt ve vězení může pro jedince znamenat dobrou převýchovu, někdy i doplnění vzdělání (zde jedině díky vězení hlavní hrdina konečně uvidí tolikrát všude zmiňovaný film Muž a žena! :o)), ale taky ztrátu několika let života a s tím rovněž izolování od dění v okolitém světě. Doba se výrazně změnila, z barevného nádechu zlatých šedesátých se navracíme do nové doby, která se i v Paříži po velkém květnu '68 postupně propadla do všední každodennosti, plné šedivého stereotypu. Svět zatím kráčel zcela jinam, než se původně vzdálo, přesto síla lásky a lidských vztahů zůstává věčná. Film na pozadí francouzských dějin, který motivem uvěznění před rokem 1968 a následným procitnutím do smutné, šedivé „normalizace“, na mě ještě v rámci osobní asociace dýchl nejdřív mrazivý a během pozdějšího objetí ve výtahu zas kontrastně hřejivý pocit. 95% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (05.01.2020)

Mé první setkání s tvorbou Clauda Lelouche dopadlo na výbornou.  Ostatně Lino Ventura v hlavní roli ani nemůže zklamat.   Na první dobrou jsem se sice trochu obtížně ale vlastně fascinován soukal do  Lelouchova černobílého filmového entrée ve stylu nové francouzské vlny,  ale sotva jsem se prodral dovnitř, střih, barva a  najednou jsem se ocitl v de facto konvenčním (ale výborném!) filmu. Dopředu je  pak třeba říct, že vše do sebe později zaklaplo jako víko od kufříku se šperky.   Příběh dvou přátel, kteří připravují vyloupení zabezpečeného klenotnictví je sám o sobě  zajímavý, pochopitelně i díky chemii mezi inteligentním Venturou a přitroublým ale sympatickým Gérardem, nicméně Linova  romantická avantýra s oduševněle krásnou Francoise Fabian přerůstající v pevný vztah je tím, co mne  nakonec vede k absolutoriu.   Dialogy mezi nimi pak díkybohu nepsal sám život, ale Claude Lelouch a jejich, jak to jen nazvat, inteligentní upřímná intimita, byla příjemným pohlazením.  Večeře s povrchními snoby pak v tomto ohledu kontrastovala nejvíc a  díky následné reakci Francoise není možné se do ní okamžitě nezamilovat.   Jak dopadne loupež je sice víceméně jasné, ne už tak jak se povede  vztahu Simona a Francoise a ... pět hvězd. (10.11.2023)

Jako první jsem viděl americkej remake s Peterem Falkem z roku 1987, kterej se mi líbil opravdu hodně. Čekal jsem, že originál s Linem Venturou bude určitě ještě lepší, ale moc mě to nenadchlo. Kdybych viděl tenhle originál jako první, třeba by se mi to líbilo víc. Pokud bych si měl vybrat, tak já teda sáhnu po mnohem svižnější a odlehčenější verzi s Peterem Falkem. (18.04.2021)