Poslední adresa

Taková ta kriminálka klasického francouzského střihu s pařížskými ulicemi plnými aut, policistou tvrďákem, jemnou přecitlivělou submisivní policistkou - dítětem a kauzálním kolotočem planých i relevantních stop neodvratně směřujících ke svému cíli - usvědčení pachatele i mírné prohnilosti společnosti a systému. Klasická francouzská detektivka. Nenadchne. Neublíží. Neurazí... (26.07.2007)

Tato skvělá detektivka s působivým zvolna plynoucím příběhem a s neskutečně skutečným závěrem, mi nedovolila večer klidně usnout. Co mne tak rozhodilo, je zřejmé. Ráda vstupuji do ideálního a kouzelného světa filmu, kde je zlo vždy potrestáno a dobro zvítězí, na rozdíl od reality všedního dne. V tomto snímku dobro sice zvítězilo, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. To ale nic nemění na kvalitě tohoto snímku. Chválit herecké výkony, hudbu či technickou stránku by bylo jako nosit sovy do Athén. Tento snímek se chválí sám, ale mně po něm zůstal mrazivý smutek v duši. Kdybych se nestyděla, brečela bych. Sotva bych šla po shlédnutí takového filmu jako řádný občan pomáhat policii usvědčit zločince. (19.04.2012)

Tak kdeže medzi blokmi panelákov žil ten svedok? Policajt bachnutý za čestný výkon služby na sklonku aktívnej služby, nedlho pred odchodom na dôchodok, advokátskou hajzlovinou. Za "odmenu" od nadriadených dostane flek v zapadnutom policajnom okrsku. Koelgovia z neho veľmi nadšení nie sú. Veď čo to už len bude za policajta, keď z inšpektora je zrazu návštevník pornokín odhaľujúci obťažujúcich úchylov? No zvláštne zmilovanie dostane v podobe doriešenia roky sa tiahnuceho vystopovania akéhosi svedka. K tomu mu pomáha mladá sociálna pracovníčka. Prípad síce doriešia, no pachuť studeného policajného monštra s chýbajúcim sa vcítením k obetiam i svedkom trestných činov ostáva. (28.06.2013)

Vybrané filmy spisovatele, scenáristy a od konce 60. let i režiséra José Giovanniho oplývaly v době a krajině svého vzniku hlubokým společenským poselstvím, poukazujícím na omyly či nedostatky policejního a právního systému. Vedle efektního dramatického zážitku, podpořeného výraznými filmařskými a hereckými kvalitami, mají v sobě dodnes sílu nabídnout i spoustu podnětů k zamyšlení. Už mrzký začátek, plný nespravedlnosti ve víru zmanipulovaných výpovědí a ukřivdění, mne začínal psychicky mírně vyčerpávat, k tomu na mne silně zapůsobily i maličkosti či zdánlivě vedlejší scény (scéna s chlapcem a krádeží holoubků, která nám ukazuje komisařův silný vztah ke své práci i dětem). Pak film přechází na delší dobu do zdánlivě oddechové roviny, kdy připomíná klasickou detektivku s mravenčním pátráním po záhadném svědkovi (a s nenásilným romantickým doplňkem v podobě prohloubujícího se vztahu mezi stárnoucím policejním inspektorem a mladou asistentkou). Divák je stavěn do pozice, kdy fandí svým hrdinům, sleduje s nadšením průběh zábavného děje směřujícího k očekávánému odhalení, ale čím víc se k němu blížíme, tím víc přichází nemilé překvapení, které jaksi podvědomě dává znát, že šťastný konec může způsobit nekompromisní tragedii. Tak se mi chtělo ke konci vstát a zakřičet "Nee!", jako málo kdy jindy. Jsou filmy, které vás pocitově totálně rozsekají... které vám možná stačí vidět jednou, ale zanechají ve vás natolik silné dojmy, že na ně nikdy nezapomenete a emoceni nabitý prožitek ve vás bude ještě dlouho doznívat. Poslední adresa je pro mě přesně takovým filmem. 95% (05.07.2020)

José Giovanni + Lino Ventura + Marlene Jobert na Čt a v normální čase ! Člověk má chuť běžet do kostela a děkovat za ty boží dary. Film nese všechny stopy staré francouzské školy založené především na naprosto dokonalých hereckých výkonech se skvěle načasovaným výtečným hudebním doprovodem. Reálnost příběhu a zranitalenost všech postav dělá z filmu velmi napínavé drama, které podtrhuje vydařený závěr filmu. Ostatně závěry filmů šli tehdá francouzům vždy na jedničku s hvězdičkou. (18.04.2012)