Poslední adresa

Těžko se mi dýchá drahá Francie. Opravdu velice těžko. Vyprávíš mi smutný příběh, zainteresuješ do toho i zvířata, aby to mělo větší důraz na city a pak to vědomě zakončíš době, abys mě naprosto sejmula poslední scénou. Bylo mi po filmu hrozně smutno, těžce, nedýchatelno, ale to nic nemění na tom, že hudba byla překrásná a herecké výkony dokonalé. I proto v mém srdci zůstaneš a stejně tak mě neustále donutíš přemýšlet nad tímto filmem. Svět umí být tak krutý: "Život je promarněný dar pokud ho člověk neprožil tak, jak po tom toužil." (01.09.2014)

Lino Ventura v roli fízla s nezbytnym cigárem v rypáku jako obvykle opět exceluje. Marlene Jobert je těžce mimo. Celou dobu se akorát nešťastně tváří a poskakuje tam někde za Venturou v krátký sukni. Její postava byla nejen zbytečná, ale skoro bych až řek, že ten film kazila. Jinak jsem z toho celkově moc nadšen nebyl. Hledání poslední adresy začne postupně trochu nudit. Je to jenom takový chození sem a tam pořád dokola. Závěr docela ujde, ale zase ten ubrečenej finální proslov Marlene Jobert tomu nasadil korunu... 60% (23.02.2018)

Je docela zajímavé sledovat to dnešní daleko víc vypracovanější padání mrtvol v přestřelkách a daleko vymakanější pudrovačky. Nevím jestli to má nějakou váhu, ale pokud se týká tohoto příběhu, tak rozhodně ne. Lina s jeho smutnýma kukadlama a specifickým výrazem ve tváři ( i když tady se usmíval!) znám přece jen daleko víc než roztomilou, pihovatou Jobertku, ale o to víc jsem si jí vychutnala. Vůbec mám pocit, že tyhle filmy by se měly ve velkém vytáhnout z trezorů, protože to je klasika, která by neměla zapadnout. A to nemluvím o té hudbě, podle které bych i poslepu poznala, že se jedná o Francii. Ach ten konec mi dal přece jen trochu zabrat, ale možná i v tom je kouzlo, že byl trochu atypický a neočekávaný. Viděno v rámci Season Challanger Tour (24.08.2015)

Čtyřicet let uplynulo od uvedení tohoto filmu, a přesto se na to pořád dobře kouká i navzdory pozvolnému tempu. Nepochybným magnetem filmu jsou ladné křivky půvabné Marlèn Jobert na kterých si lze jen smlsnout, a samozřejmě představitel správných chlapíků Lino Ventura, který zde hraje drsnějšího neúplatného policistu. Pátrání po korunním svědkovi ani chvilku nenudí. Lino Ventura byl vlastně jeden z mála herců, který vždy upřednostňoval kvalitu scénáře před výší honoráře. Takže s klidným svědomím mohu napsat, že jde o velmi dobré kumštýřské filmové řemeslo (28.08.2011)

Degradovaného inšpektora Marcela Léonettiho následne presunú do oveľa kľudnejšieho okrsku, kde sa už momentálne venuje takým náležitostiam, aké si v podstate ani vonkoncom nezaslúži, keďže pátranie po ukradnutých holuboch, či povedzme aj chytanie všelijakých nadržaných úchylákoch v kinosálach, nie je predsa nič v porovnaní s tým, čo snáď „hlavný kontrolór” vykonával predtým, keď to mám mimochodom možnosť vidieť hneď v samom úvode, a to konkrétne v dobre vyzerajúcich, dynamických záberoch s pomaleným obrazom, kedy jeho špecifické vyšetrovacie metódy, trochu hraničia s policajnou brutalitou, ale zároveň k tomu ešte i podotýkam predovšetkým to, že určite nie sú samoúčelnými, ako sa na prvý pohľad môže celkom zdať. Na základe istého „INCIDENTU” sa presunie do menšieho obvodu, kde sa k nemu o chvíľu pripojí i dobre vyzerajúca, ryšavá asistentka Jana Dumasová , že sú čoskoro vyslaní do »veľkého mraveniska« , ktoré sa apropo nazýva Parížom, aby sa pokúsili vypátrať záhadného svedka, ktorý sa ukrýva na neznámom mieste, a tak sa púšťajú do ozaj mravenčej práce... Do pohybu sa onedlho začnú dávať i ďalšie súvislosti s tým vari automaticky spojené, čo znamená v laickom jazyku asi tak to, že našim ústredným postavám, budú postupne stúpať na päty aj nejaké, nové, antagonistické postavy, keď najmä jedna z nich, tá so zvláštnym uchom, vskutku naháňa nefalšovanú hrôzu, ako sa to s ňou vlastne ďalej vyvinie, pričom, máme sa teda na čo tešiť, čo všetko si prichystala pre nás potenciálnych divákov. / Nielenže ma zaujalo naprosto vynikajúce a presvedčivé stvárnenie daného filmového charakteru ➡️ Linom Venturom, ktorého som miestami poriadne ani nespoznával, zrejme nemám až tak dostatočné skúsenosti s protagonistovými filmovými rolami, ktorých očividne má dosť na rozdávanie, ale súčasne ma takmer maximálne okúzlila i jeho krásne pehavá, francúzska kolegyňa ➡️ Marlène Jobertová, ktorej dcéra "Eva Zelená", je rovnako zaujímavou herečkou, aspoň konečne viem, po kom zdedila svoj nespochybniteľný šarm a pôvab, ó áno, a jablko opäť nespadlo ďaleko od stromu ! Progresívny tvorca ➡️ "Jozef Ján", znovu trafil klinček po hlavičke, no ani tentokrát neudelím → úplne plný počet hviezdičiek, pretože mám zdania, že k plnému počtu, proste ešte niečo 'podstatné' chýba, no i napriek tomuto "handicapu", panuje všeobecne veľká spokojnosť, až by som takmer povedal, že určitá nadšenosť. Pochválim tiež i ľubozvučnú hudbu ➡️ od skladateľa Françoisa de Roubaixa. (25.05.2022)