Maigret klade past

Klasické detektivky, u kterých bylo třeba nejprve rozlousknout motiv, psychologicky postupovat zevnitř navenek, které vyžadovaly divákovu spoluúčast, a které považují "nalezení vraha" i za svoji zásluhu, ty vždycky potěží a přinesou i určité zadostiučinění. Zde Maigret/Gabin "dekonstruuje" případ muže stojícího mezi dvěma ženami, matkou a manželkou. Později se však ukáže, že žena a manželka jsou na jedné straně, a na druhé straně jsou ostatní ženy, které se snaží "systematicky" vybít. Práce je to však náročná a dlouhodobá, ale stejně tak náročně a dlouhodobě pracuje i Maigret. Odkrývá pachatelovu mentalitu až do raného dětství, kde nachází odpovídající "mentální defekt". Nepřítelem jsou všechny ženy, k nimž ho poutá nepřekonatelný sado (ostatní ženy) masochistický (matka a manželka) vztah. Jako Maigretovu spolupracovníku se mi nezamlouvá pouze motiv "ješitnosti", který považuji za sporný.... O dva roky později natočil Alfred Hitchcock slavné "Psycho", které uderněji zobrazuje podobnou situaci. Ale také vypjatěji a schématičtěji. Simenonův přesah matky v manželku (i když se vzájemně nenávidí) celou situaci rozšiřuje, ale zároveň i zpřesňuje; u Roberta Blocha je situace jednodušší, a proto i strašidelnější. Pozn.: Nezávisle na filmu popisuje osobu s traumatickým poškozením mozku (náš hrdina Marcel Maurin/Jean Desailly) PhDr. Martina Hasalíková: "kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost". Ješitnost zde neuvádí. (17.04.2017)

Cely film je postaven na Gabinovi a jeho postave komisare Maigreta. Je fakt, ze je radost se na nej divat a jeho dialogy jsou ozdobou tohoto filmu. Jinak ale na teto kriminalce nevidim nic vynikajiciho. Francouzi vzdy umi z Parize navodit vybornou atmosferu, v tomto dramatu, komorniho charakteru se o to ani nepokusili. Scenar prumerny, kamera solidni, hudba nevyrazna. Pro me celkem zklamani, cekal jsem vice. (01.05.2011)

Asi je zbytečné opakovat, že i v tomto případě má na filmu prvořadou zásluhu nezapomenutelný mistr stříbrného plátna a dobrácký bručoun Jean Gabin, inu, kdo umí, ten umí. Ano, ten, kterého tolik vychvalovaný a všemocný Hollywood v časech jeho emigrace neuměl vůbec prodat vkusu amerického diváka. Ale zpět k filmu. Jde o báječný film, který svou pohodovou atmosférou musí snad každého uspokojit. Prostě svým stylem jde o takovou nenáročnou oddechovku, kterou nelze snad ani pořádně nevychutnat. Takže závěrem jen dodám, až někdy budu zase jednou v Paříži na Montmartru, večer rád a s chutí připiju láhví ostrého Calvadosu na věčnou slávu pana Gabina. (11.03.2011)

Komisár je správny vyšetrovateľ, keď sa zahryzne, tak už nepustí. Na dnešné pomery nezvykle chaotické vyšetrovanie, veľké množstvo ľudí sa motá všade, kde sa dá. Ale účel je splnený, vrah je nakoniec chytený, pričom odhaliť ho nebolo nič jednoduché ani pre diváka. Výborná je atmosféra prechádzania množstvom úzkych starých francúzskych uličiek. Scénu, ako pri poučovaní volaviek Lino Ventura preletí vzduchom som si musel pustiť viackrát. –––– Nevím, o co vám jde, pane komisaři, ale děláte to dobře. (29.07.2015)

Co vůbec dodat... Jean Gabin je v úloze komisaře Maigreta naprosto bezchybný a jeho ztělesnění slavného kriminálního komisaře musí potěšit každého ctitele kánonu. Ti, kdo u slavných detektivů ctí věrné zpodobnění literárního originálu a netouží po nějakých "kreacích" (fuj), "obohaceních" (fuj) a "vlastních osobních přínosech" (fuj), mohou - a dokonce by měli - bez obav shlédnout. (02.01.2010)