Maigret klade past

V parížskej štvrti: Marais; začína pomaličky i naplno úradovať akýsi ["navonok"] mimoriadne sebavedomý, a k tomu povedzme i drzý vrah, ktorý sa teda čochvíľa akosi vyprofiluje v naprosto »sériového vraha« žien s konkrétne mesačnými odstupmi od trestných činov, na čo sa mimochodom povoláva snáď vôbec nikto iný, než zrovna táto «parížska kriminálka» so vskutku vrchným komisárom: J. Maigretom, ako ústredným protagonistom tohto obzvláštnym spôsobom prekombinovaného príbehu, že pomaly aj samotné vraždy akosi ustanú, namiesto čoho sa v podstate dostavila len akási nevídaná, dialógová smršť s ozajstne množstvom replík zo strán týchto postáv, až som sa práve vďaka tomu cítil byť prílišne a pomerne dosť znudeným, a to ani nehovoriac o celkovej vyčerpanosti z mojej strany, že možno dokonca nebyť akéhosi vydareného, pôvodného [z roku 1968; pozn. recenzenta] českého dabingu, tak výsledné dojmy by zrejme nakoniec boli aspoň minimálne i o rovný stupeň nižšími, než v skutočnosti sú... • Skrátka; znovu sa dostavilo akési filmové sklamanie, keďže moje očakávania boli naozaj veľmi vysoké, nakoľko som si i reálne myslel, že predstaviteľ Maigreta v podaní Jeana Gabina, ma čímsi zaujímavým i ohúri, a síce ani nepopieram, že by nepodal zaujímavý, herecký prejav; skôr by som iba zdôraznil, že titul najviac [u]trpel predovšetkým v rámci svojho celku, ktorý sa mi zdal byť trošilinku neprehľadným a chaotickejším po scenáristickej stránke. • Čiernobiela kompozícia obrazu v podaní francúzskeho kameramana: Louisa Pagea, si klasicky udržiavala nadštandardnú úroveň, ako má tento odborník mimochodom už vo zvyku, keď by sa dalo navrch tiež podotknúť, že s hlavnou postavou v tomto prípade i rád spolupracoval na niekoľkých majstrovských tituloch: [trebárs, geniálne Opice v zime, alebo predchádzajúci, vari ešte i geniálnejší príspevok v podobe: Des gens sans importance a podobne]. • Možnože by som túto kapitolu uzatvoril najmä tým, že sa na danom titule: podpísal miernejší »zub času«; proste trošku viac iba zostarol. (10.01.2024)

Vlastně dokonalá detektivka, takovýho klasickýho střihu, kde nich nechybí, ani nepřebývá. Je tu paranoidní atmosféra, je zde nahánění vrahouna v temných uličkách Paříže a vrcholí to výslechovým „grilováním“ pachatele, mimochodem výborně natočeném a vygradovaném. A Gabin byl a vždycky bude tím nejlepším Maigretem, kdy snoubí v sobě vášeň a živelnost se stoickým klidem a charismatem alá Hrušinského major Kalaš, a vy jenom s úžasem můžete pozorovat, kterou ze svých charakterových vrstev ze sebe při výsleších podezřelých zrovna použije. Taková mnohovrstevnatá policejní figura není zas tak v kriminálním žánru běžná a Gabin jí uchopil fenomenálně. Snad jsem jenom postrádal nějaký větší moment překvapení, protože vrah se nabízel zřetelně již od půle, ale i tak jsem si to užil vrchovatě. (15.02.2024)

Co vůbec dodat... Jean Gabin je v úloze komisaře Maigreta naprosto bezchybný a jeho ztělesnění slavného kriminálního komisaře musí potěšit každého ctitele kánonu. Ti, kdo u slavných detektivů ctí věrné zpodobnění literárního originálu a netouží po nějakých "kreacích" (fuj), "obohaceních" (fuj) a "vlastních osobních přínosech" (fuj), mohou - a dokonce by měli - bez obav shlédnout. (02.01.2010)

Tak to je první liga s mnoha hereckými legendami francouzské kinematografie - Jeanem Gabinem, Lino Venturou či Annie Girardot. Logické rozplétání příběhu, nadhled nad případem, humorně laděné poznámky a především výborný herecký výkon. To je nepřekonatelný a nezapomenutelný Maigret, trpělivě čekající na sklapnutí dobře nakladené pasti tajemnému vrahovi pařížských žen. (16.02.2010)

Skvěle napsaná a natočená detektivka, stavící na účinně budovaném napětí, dokonale fungijící zápletce, bezchybném herectví všech zůčastněných, vytříbené slovní komice a věrohodně zpracované psychologii postav. Jediné co lze filmu vytýkat, je sice řemeslně slušná ale zároveň nikterak zvlášť objevná a zajímavá kamera. Celkový dojem: 85% (12.12.2011)