Maigret klade past

Je to chytrá, dokonale vystavěná detektivka ze staré školy s originální zápletkou, výbornými herci a nezapomenutelnou větou, z původního dabingu pronesenou Maigretem k vrahově manželce a matce, která mi utkvěla v paměti a vybavila se i po letech : „Obě dvě ho milujete, ale jedna z vás ho miluje víc“. Co ještě dodat - Maigret a Gabin jedno jsou. (18.05.2011)

V parížskej štvrti: Marais; začína pomaličky i naplno úradovať akýsi ["navonok"] mimoriadne sebavedomý, a k tomu povedzme i drzý vrah, ktorý sa teda čochvíľa akosi vyprofiluje v naprosto »sériového vraha« žien s konkrétne mesačnými odstupmi od trestných činov, na čo sa mimochodom povoláva snáď vôbec nikto iný, než zrovna táto «parížska kriminálka» so vskutku vrchným komisárom: J. Maigretom, ako ústredným protagonistom tohto obzvláštnym spôsobom prekombinovaného príbehu, že pomaly aj samotné vraždy akosi ustanú, namiesto čoho sa v podstate dostavila len akási nevídaná, dialógová smršť s ozajstne množstvom replík zo strán týchto postáv, až som sa práve vďaka tomu cítil byť prílišne a pomerne dosť znudeným, a to ani nehovoriac o celkovej vyčerpanosti z mojej strany, že možno dokonca nebyť akéhosi vydareného, pôvodného [z roku 1968; pozn. recenzenta] českého dabingu, tak výsledné dojmy by zrejme nakoniec boli aspoň minimálne i o rovný stupeň nižšími, než v skutočnosti sú... • Skrátka; znovu sa dostavilo akési filmové sklamanie, keďže moje očakávania boli naozaj veľmi vysoké, nakoľko som si i reálne myslel, že predstaviteľ Maigreta v podaní Jeana Gabina, ma čímsi zaujímavým i ohúri, a síce ani nepopieram, že by nepodal zaujímavý, herecký prejav; skôr by som iba zdôraznil, že titul najviac [u]trpel predovšetkým v rámci svojho celku, ktorý sa mi zdal byť trošilinku neprehľadným a chaotickejším po scenáristickej stránke. • Čiernobiela kompozícia obrazu v podaní francúzskeho kameramana: Louisa Pagea, si klasicky udržiavala nadštandardnú úroveň, ako má tento odborník mimochodom už vo zvyku, keď by sa dalo navrch tiež podotknúť, že s hlavnou postavou v tomto prípade i rád spolupracoval na niekoľkých majstrovských tituloch: [trebárs, geniálne Opice v zime, alebo predchádzajúci, vari ešte i geniálnejší príspevok v podobe: Des gens sans importance a podobne]. • Možnože by som túto kapitolu uzatvoril najmä tým, že sa na danom titule: podpísal miernejší »zub času«; proste trošku viac iba zostarol. (10.01.2024)

Vlastně dokonalá detektivka, takovýho klasickýho střihu, kde nich nechybí, ani nepřebývá. Je tu paranoidní atmosféra, je zde nahánění vrahouna v temných uličkách Paříže a vrcholí to výslechovým „grilováním“ pachatele, mimochodem výborně natočeném a vygradovaném. A Gabin byl a vždycky bude tím nejlepším Maigretem, kdy snoubí v sobě vášeň a živelnost se stoickým klidem a charismatem alá Hrušinského major Kalaš, a vy jenom s úžasem můžete pozorovat, kterou ze svých charakterových vrstev ze sebe při výsleších podezřelých zrovna použije. Taková mnohovrstevnatá policejní figura není zas tak v kriminálním žánru běžná a Gabin jí uchopil fenomenálně. Snad jsem jenom postrádal nějaký větší moment překvapení, protože vrah se nabízel zřetelně již od půle, ale i tak jsem si to užil vrchovatě. (15.02.2024)

Co vůbec dodat... Jean Gabin je v úloze komisaře Maigreta naprosto bezchybný a jeho ztělesnění slavného kriminálního komisaře musí potěšit každého ctitele kánonu. Ti, kdo u slavných detektivů ctí věrné zpodobnění literárního originálu a netouží po nějakých "kreacích" (fuj), "obohaceních" (fuj) a "vlastních osobních přínosech" (fuj), mohou - a dokonce by měli - bez obav shlédnout. (02.01.2010)

Moja fascinacia kvalitnou mimohollywoodskou tvorbou nadalej uspesne pokracuje, tentokrat padla volba na trilogiu Maigret klade past - Pripad komisare Maigreta - Komisar Maigret zuri. V roli komisara Maigreta sa predstavil Jean Gabin, ktoremu volba presne zapasovala. Pribehovo ide o vraha, ktory uz dlhsiu dobu suzuje parizsky Montmartre. A tak nastupuje na scenu vyborny Maigret v podani Jeana Gabina, aby zbavil damy strachu z vraha, a nastrazi na vraha pascu. Nasledne sa pribeh zacne pekne odvijat. Reziserska praca je na urovni, reziser Jean Delannoy sa predviedol. Z kazdej sceny vidno, ze jej vladne skusena ruka rezisera, kazda scena je prepracovana. Atmosfera Pariza 50. rokov je vystihnuta vyborne, a stale ma fascinuje, aj po vyse 50 rokoch od natocenia filmu. Dialogy su maximalne na urovni, film divaka hned strhne, a nepusti, takze nuda tuna rozhodne nehrozi. Zaver je pekne vygradovany, a dost prekvapivy. Ako pikoska moze sluzit fakt, ze v jednej z roli sa vo filme predstavil aj pan Vino Lentura, ktory uz spolupracoval v roku 1958 na filme Vytah na Popraviste /tusim s reziserom Louise Malle -om - ale to nie je tuna az tak dolezite/. 86 % (30.08.2014)