Ubožáci

Nezapomenutelný Joffrey de Peyrac mi vytřel zrak, jeho uchopení a ztvárnění literární klasiky Victora Huga mi po pravdě vyrazilo dech, v dobrém, jen v dobrém.. Sic si to místy přiohnul a něco i vynechal, nicméně na působivosti (pro mě) to ani za mák neubralo.. Lino Ventura jako Jean Valjean a Michel Bouquet v roli Javerta výborní, oba dva naprosto úžasní a strhující.. Jen si tak říkám, kdo by dnes trestal krádež bochníku chleba galejemi... ///// Po včerejším nádherném filmovém zážitku s Jeanem Gabinem jsem neodolala a tak nějak musela znovu kouknout i na Lina Venturu.. Jeho Jean Valjean je mi nejbližší, to, co má v očích, když se dívá na malou Cosettku, je slovy nepopsatelné.. A jak se mu ve vteřině promění výraz celého obličeje, když mluví s Thénardierem, to je něco neuvěřitelného.. Hodně silných momentů je podbarveno fantasticky zvolenou hudbou a já opět bezvýhradně přijímám tohle zpracování, slzy jako hrachy.. 03.12.2020 (26.01.2020)

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)

Pravděpodobně nejlepší filmová adaptace Bídníků, ve které režisér Robert Hossein zachoval snad všechny prvky Hugova románu. V kvalitním hereckém obsazení dominují Linu Ventura (podle mě typově i herecky dosud nejlepší představitel Jeana Valjeana) a Michel Bouquet (upjatý a nekompromisní inspektor Javert). Jediné, co mi trochu vadilo, byla absence notoricky známých dialogů (např. právě mezi Valjeanem a Javertem – i když se film díky hercům bez nich obešel) a až trochu přehnaně zobrazené utrpení na galejích (galejníci šlapající bosýma nohama v blátě by asi moc dlouho kameny netahali). Jinak sečteno a podtrženo – herci, kamera, výprava, dialogy, hudba, masky – všechno zkrátka vynikající. (21.02.2009)

Snažil jsem se brát Ubožáky jako zcela svébytnou adaptaci slavné Hugovy knihy v podobě čtyřdílné TV minisérie a vyhnout se označení remake. Tuším, že narozdíl od Lelouchových Bídníků 20. století (1995) tvůrci nechtěli natočit snímek tak, že by si svým pojetím doslova žádal od diváka znalost původního příběhu. Nicméně výsledek, ve kterém je řada důležitých scén buď zkrácena nebo přímo vynechána, mi tyhle pocity občas vyvolal. Nejen u jedné z klíčových scén, kde Valjean (již jako starosta Madeleine) zachraňuje muže spod kočáře a inspektor Javert skrze způsob nadvihnutí těžkého břemena poznává Valjeanovu totožnost (zatímco divák narozdíl od Javerta nemá možnost první obdobný čin Valjeana zde vůbec spatřit a velký význam téhle scény pak může uniknout). Ale zejména v druhé polovině série, kdy se tvůrci hodně zaměřili na revoluční události Francie v 30. letech 19. století, bych se ve skloubení dalších dějových linií bez znalosti příběhu nejspíš ztratil (se znalostí jsem byl spíše jen mírně zmaten). Nejvíc mi vadily všechny ty rádobyumělecké spomalené záběry na střelby a padající těla, připadaly mi zbytečně patetické a dlouhé. V řadě komorních scén s dialogy v jedném prostoru se na druhé straně nezapřel ani televizní původ. Udělat oproti pohádkově laděnému filmu s Jeanem Gabinem temnější verzi Bídniků určitě nevnímám od Hosseina jako zlý nápad a Lino Ventura je stejně tak vynikajícím Valjeanovým představitelem. Věnovat celý film čistě Linovi, který do té role dává všechno i velký kus srdce, a zažívá coby Valjean osobité proměny, mohl vzniknout pěkný čistý kousek. Bohužel z obsazení vedlejších rolí (oproti Bourvilovi a Blierovi ze starší verze) mne nikdo další nedokázal osobitě zaujmout (a třeba J. Carmet v roli Thénardiera ani moc neseděl), což vnímám jako deficit, když se děj kolem těch postav hodně točí a třeba ve třetím dílu se Ventura skoro ani neobjeví. Díky Venturovi a také díky tomu, že jsem zrovna neměl předem příliš vysoká očekávání, nakonec zklamán nejsem. Ale ve srovnání s pocity z filmové verze z roku 1958 vcelku ani vysloveně nadšen. (Jsem zvědav, jak se příště poperu s Bídníky '1934 a Harry Baurrem.) 65% (13.05.2020)

Nevím, v čem je tohle jiné, než Bídníci 1982, ale pravděpodobně je to jen jinak rozdělené (místo dvou 1,5 hodinovek jsou čtyři 45ti minutovky), takže jen zkopíruji komentář, který jsem už psal v druhém profilu Hosseinovy verze s vynikajícím Linem Venturou v hlavní roli. Mistrovské, depresivní, takhle to na mě působí. Je to dokonalé naprosto ve všem. Lino Ventura je naprosto fantastický, opravdu mistrovský výkon, Jean Valjean je jistě vděčná role. Michel Bouquet (Javert) je správně démonický a sympatický a Jean Carmet...je prostě Jean Carmet. Fantastickou práci odvedla i hudba (hlavně ta) a kamera, působí to na správných místech a úžasnou atmosféru filmu ještě umocňují. Přiznávám, že knihu jsem nečetl, ale tenhle film mi to bohatě vynahradil, Peyrac je překvapivě zručný režisér, což dokázal hlavně téměř bezeslovný epilog, který byl jednou z nejlepších částí filmu. První díl je jako téměř vždy u půlených filmů lepší, druhá trochu ztrácí tempo, ale to nijak nevadí. Dokonalý film, miluju tyhle historická dramata a tohle zpracování Bídníků je naprosto bezchybné. Skvělé převedení na plátno, mistrovská hudba, režie, kamera a geniální herci, naprosto všichni. No jo, je vidět že to pochází ze zlaté francouzské éry, tenkrát se prostě umělo. Atmosféra vás omámí. 100%. Uvidíme, jak dopadne verze s Gabinem, ale myslím, že nemá šanci, protože tohle je vážně nezapomenutelné. +EDIT 17.9.: Gabinova verze je lepší, ale jen tak tak. (17.09.2014)